Agatha Christie

SMRT V OBLACÍCH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

21. kapitola
Tři stopy

Když se Japp vrátil do Scotland Yardu, řekli mu, že za ním přišel Hercule Poirot.

„Tak co vás přivádí, monsieur Poirote,“ srdečně pozdravil Japp přítele. „Máte něco nového?“

„Milý Jappe, já sám se vás přišel zeptat, jestli je něco nového.“

„To jste celý vy. Abych řekl pravdu, nového toho moc není. Ten obchodník v Paříži foukačku poznal. Fournier mě z Paříže pořád otravuje s tím svým psychologický momentem. Stevardy jsem vyslýchal, až jsem se z toho celý zpotil, a oni pořád tvrdí, že žádný psychologický moment nebyl. Nic zarážejícího nebo neobvyklého se během cesty nestalo.“

„Mohlo se to stát, když byli oba v předním oddělení.

„Vyptával jsem se i cestujících. Všichni lhát nemůžou.“

„V jednom případě, který jsem vyšetřoval, lhali všichni!“

„Vy s těmi vašimi případy! Abych řekl pravdu, monsieur Poirote, moc šťastný z toho nejsem. Čím víc věci zkoumám, tím míň jsem z toho moudrý. Šéf se na mě už dívá svrchu. Ale co můžu dělat? Naštěstí je to jeden z případů, ve kterém z poloviny figurují cizinci. My to tedy můžeme hodit na Francouze - a v Paříži řeknou, že to udělal Angličan a že je to naše záležitost.“

„Opravdu si myslíte, že to udělali ti dva Francouzi?“

„Tedy upřímně řečeno, nemyslím. Když se to tak vezme, je takový archeolog dost pošetilý chlapík. Pořád se hrabe v zemi a plácá nesmysly o tom, co se stalo před několika tisíci lety - rád bych věděl, jak to můžou vědět.

Řeknou, že nějaká mizerná šňůra korálů je pět tisíc tři sta dvacet dva let stará, a kdo jim může říct, že není? Takoví jsou možná lháři - ačkoliv tomu zřejmě sami věří - ale neškodní. Měl jsem tu onehdy jednoho staršího chlapíka, kterému někdo šlohnul skaraba - byl z toho strašně zničený - milý staroušek, ale bezbranný jak nemluvně. Nu, mezi námi, ani na okamžik si nemyslím, že to udělali ti dva francouzští archeologové.“

„Kdo si myslíte, že to udělal?“

„Nu - je tu ovšem ten Clancy. Je to nějaký pošuk. Chodí a mumlá si sám pro sebe. Něco mu straší v hlavě.“

„Možná zápletka nové knihy.“

„Může to být zápletka - a může to být taky něco jiného, ale ať se snažím, jak chci, nemůžu přijít na žádný motiv. Pořád si myslím, že CL 52 v černém zápisníku je lady Horburyová, ale nic z ní nemůžu dostat. Otrlá dáma, řeknu vám.“

Poirot se v duchu usmál, zatímco Japp pokračoval: „Pokud jde o stevardy, nemůžu najít nic, co by je spojovalo s madame Giselle.“

„A doktor Bryant?“

„Tady nějakou stopu mám. Mluví se o něm a o nějaké pacientce. Hezká žena, darebák manžel - bere prý drogy nebo něco. Jestli si nedá pozor, vyškrtnou ho ze seznamu lékařů. To se dost hodí na RT 362 a klidně vám řeknu, že mám dobré tušení, kde mohl přijít k hadímu jedu. Šel jsem ho navštívit a on se v té věci docela hloupě prozradil. Ale nicméně je to všechno dohad - žádná fakta. Fakta v tomhle případě není snadné najít. S Ryderem to vypadá všechno jasně a v pořádku - říká, že jel do Paříže sehnat půjčku a že ji nedostal - uvedl jména a adresy - všechno jsme ověřili. Zjistil jsem, že se ta jeho firma před týdnem nebo před dvěma dostala do úzkých, ale zdá se, že jsou z toho zase venku. Takže také nic. Tenhle případ je pěkně zamotaný a zmatený.“

„Případ nemůže být zmatený - je jen nejasný - zmatek může být jen v neuspořádané mysli.“

„Použijte si, jakého slova chcete. Výsledek je stejný. Fournier si taky neví rady. Vy jste už asi všechno prokoukl, ale radši si to necháte pro sebe.“

„Vy se mi vysmíváte. Nemám to všechno prokouknuté. Postupuji krok za krokem, po pořádku a metodicky ale zbývá mi ještě dlouhá cesta.“

„Tohle rád slyším. Tak mi tedy něco povězte o těch svých logických krocích.“

„Udělám vám malou tabulku,“ usmál se Poirot a vytáhl z kapsy papír. „Dívám se na to takto: Vražda je čin, který má přinést určitý výsledek.“

„Řekněte to ještě jednou pomalu.“

„Není to nesnadné pochopit.“

„Asi ne - ale od vás to tak zní.“

„Ne, ne, je to velmi jednoduché. Dejme tomu, že chcete peníze - dostanete je, až zemře teta. Bien - provedete čin - to jest zabijete tetu - a důsledek je, že - zdědíte peníze.“

„Chtěl bych mít nějakou takovou tetu,“ vzdychl Japp. „Pokračujte, chápu, oč vám jde. Myslíte, že musí být nějaký motiv.“

„Vyjádřil bych to raději svým způsobem. Čin je proveden - tento čin je vražda - jaký je teď důsledek tohoto činu? Když přezkoumáme různé důsledky, měli bychom dostat odpověď na naši hádanku. Důsledky jednotlivého činu mohou být velmi různé - tento čin se dotýká mnoha lidí. Eh bien, zkoumám teď - tři týdny po vraždě důsledek v jedenácti různých případech.“

Rozprostřel papír. Japp se se zájmem naklonil dopředu a četl přes Poirotovo rameno:

Slečna Greyová. Důsledek - částečně zlepšení. Zvýšený plat.

Pan Gale. Důsledek - špatný. Ztráta praxe.

Lady Horburyová. Důsledek - dobrý, je-li CL52.

Slečna Kerrová. Důsledek - špatný, protože Gisellinou smrtí se stává nepravděpodobnější, že lord Horbury získá usvědčující důkazy pro rozvod s manželkou.

„Počkat,“ přerušil Japp Poirota. „Takže vy si myslíte, že je zblázněná do Jeho Lordstva. Vy teda máte nos na milostné pletky.“

Poirot se usmál a Japp se znovu sklonil nad papír.

Pan Clancy. Důsledek - dobrý - očekává, že kniha, v níž vylíčí vraždu, mu vynese peníze.

Dr. Bryant. Důsledek - dobrý - je-li RT 362.

Pan Ryder. Důsledek - dobrý vzhledem k malému obnosu hotových peněz, které získal za články o vraždě a které firmě pomohly překonat těžké chvíle. Rovněž dobrý, je-li Ryder XVB 724.

Monsieur Dupont. Důsledek - žádný.

Monsieur Jean Dupont. Důsledek - tentýž.

Mitchell. Důsledek - žádný.

Davis. Důsledek - žádný.

„A vy si myslíte, že nám to pomůže?“ zeptal se Japp skepticky. „Nechápu, jak by nás někam mohlo přivést, když si napíšeme: Nevím. Nevím. Nemohu říct.“

„Takhle to máte jasně roztříděno,“ vysvětloval Poirot. „Ve čtyřech případech - pan Clancy, slečna Greyová, pan Ryder, a můžu říct i lady Horburyová - důsledek přináší prospěch. V případech pana Galea a slečny Kerrové důsledek jde k jejich tíži - ve čtyřech případech není vůbec žádný důsledek - pokud víme - a v jednom, v případě doktora Bryanta, není buď žádný důsledek anebo není zřejmý zisk.“

„Takže?“ zeptal se Japp.

„Takže musíme hledat dál,“ řekl Poirot.

„A máme moc málo toho, čeho se držet,“ pesimisticky poznamenal Japp. „Pravda je, že nemůžeme nic dělat, dokud z Paříže nedostanem, co potřebujem. Musíme se podívat především na Giselle. Myslím, že bych byl z té služebné dostal víc než Fournier.“

„O tom pochybuji, příteli. Nejzajímavější na tomto případě je osobnost té mrtvé. Žena bez přátel - bez příbuzných - mohli bychom říct, bez jakéhokoli osobního života. Žena, která byla kdysi mladá, která kdysi milovala a trpěla a pak - pevnou rukou stáhla nade vším oponu - bylo po všem, ani fotografie, ani suvenýr, ani nejmenší Památka. Marie Morisotová se stala madame Giselle - Půjčovatelkou peněz na úrok.“

„Myslíte, že je v její minulosti nějaký klíč?“

„Možná.“

„Ten bychom mohli potřebovat. V tomhle případě nemáme čeho se chytit.“

„Ale ano, příteli, máme.“

„Foukačky, samozřejmě -“

„Ne, ne, foukačky, ne.“

„Tak mi tedy povězte, jaké vodítko v tomhle případu máme.“

„Řeknu vám názvy - znějí jako tituly románu pana Clancyho: Záhada vosy, Záhada zavazadel cestujících, Záhada druhé kávové lžičky.“

„Vy jste ale cvok,“ řekl přátelsky Japp a dodal: „Co je s tou kávovou lžičkou?“

„Madame Giselle měla na podšálku dvě lžičky.“

„To prý znamená svatbu.“

„V tomhle případě to znamenalo pohřeb,“ pravil Poirot.