Tom Clancy
překlad: Jiří Špalek

OPERAČNÍ CENTRUM 4 - ZÁKON VÁLKY
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

22

PONDĚLÍ, 3.13 ODPOLEDNE

NAD ZÁTOKOU CHESAPEAKE

 

Letoun 727, patřící ministerstvu zahraničí, vzlétl z Andrewsu ve 3.03 a mraky visící nízko nad Washingtonem jej rychle pohltily. Upravený proudový letoun zůstane v mracích co nejdéle; u ministerstva zahraničí to byl běžný způsob, jak zabránit tomu, aby stroj spatřili a zaměřili teroristé ze základen na moři. Let je tak bezpečnější, třebaže letounem pohazují vzdušné víry.

Paul Hood znal jen málo z ostatních spolucestujících; letělo jich něco přes čtyřicet. Seděla tu skupina hromotluckých, mlčenlivých členů diplomatické ochranky, hrstka unuděně vyhlížejících reportérů a spousta diplomatů z povolání v černých oblecích a s koženými kufříky. Už před odletem se hodně z nich navzájem seznamovalo a Harry Burroughs, dopisovatel ministerstva zahraničí pro stanici ABC, už stačil zorganizovat tradiční „letadlové“ sázky. Každý, kdo chtěl hrát, přihodil dolar a vybral si číslo. Byl určen oficiální časoměřič; ten, když přišel čas přistát, odečítal vteřiny od okamžiku, kdy pilot cestující vyzval, aby se připoutali, do okamžiku, kdy se kola dotkla země. Bank vyhrál cestující, který správně uhádl počet vteřin mezi oběma okamžiky.

Hood se toho všeho nezúčastnil; našel si místo u okna a mladého Warnera Bickinga posadil přes uličku. Měl zkušenost, že nenapravitelní mluvkové mluví míň, když se musí nahýbat. A zvlášť když si už dali pár skleniček.

Hoodův operátor pípl ve 3.07; hlásila se Martha, pravděpodobně proto, aby pokračovali v hovoru, který začal v autě. Nebyla nijak nadšená tím, že prezident posílá do Damašku Hooda, a ne ji; koneckonců ona, coby diplomatka, má víc zkušeností než kdokoliv jiný z Operačního centra a zná se i s některými zúčastněnými. Už předtím žádala, aby mohla letět s nimi nebo aby se s Hoodem sešla v Londýně; Hood obojí odmítl. Vysvětlil jí, že za prvé to byl prezidentův nápad, ne jeho, a za druhé - kdyby byla pryč, Operační centrum by měl na starosti Bob Herbert, a Hood si nepřál, aby se Bob zabýval něčím jiným než záchranou OMOC a jeho posádky. Martha pak rozzlobeně zavěsila.

Hood nemohl použít svůj mobil dřív než po deseti minutách letu, takže čekal, až letuška oznámí, že už je používání elektronického zařízení povoleno. Než zavolal, zapnul svůj laptop; telefonní linky nebyly zabezpečené proti odposlechu, takže pokud došlo k nějakému novému vývoji událostí, Martha ho bude muset odkazovat na zakódované informace na disketách.

Když telefon zvedla, Hood poznal, že už není tak rozzlobená. Z jejího dutě znějícího monotónního hlasu okamžitě vyrozuměl, že se něco stalo.

„Paule, tam, kam letíte, se změnilo počasí.“

„Jak se změnilo?“

„Teplota stoupla na čtyřiasedmdesát stupňů Fahrenheita,“ odpověděla Martha. „Vítr od severozápadu, a pěkný rudý západ slunce.“

„Čtyřiasedmdesát stupňů, severozápadní vítr, rudý západ slunce,“ opakoval Hood.

„Správně.“

„Okamžik.“ Sáhl do malého příručního kufríku a z jeho kapsy vyňal červeně označenou disketu. Už jen tohle mu napovědělo, že si věci stojí špatně. Na kterémsi místě došlo k situaci, označené červeným kódem. Disketu nahrál a pečlivě zapsal do počítače kód 74SZ. Počítač několik vteřin šuměl a potom požádal o Hoodův přístupový kód. Hood napsal PASHA, začáteční písmena jmen Paul, Alexander, Sharon, Harleigh a Ann - matčino jméno - a znovu čekal.

Modrá obrazovka zčervenala; klikl myší na bílá písmena OP v levém horním rohu.

„Warnere, na tohle byste se měl podívat taky,“ řekl, když se soubor otevřel.

Bicking se k němu nahnul a Hood začal soubor prohlížet.

 

Op-centrum 74SZ/červená

1. Věc: První etapa odpovědi Sýrie na mobilizaci v Turecku.

2. Scénář vyvolání konfliktu: Syrští a turečtí Kurdové společně udeřili na tureckém území.

3. Scénář odpovědi: Turecko přesunuje k hranici se Sýrií pět až šest set tisíc vojáků, aby zabránilo dalším vpádům (Odkaz 75SZ/červená pro rozsáhlejší odpověď Turecka ) .

4. Výsledek: Sýrie mobilizuje.

5. Pravděpodobné složení syrských sil: K dispozici je 300 000 vojáků (pozemní vojsko, námořnictvo, letectvo, protivzdušná obrana). Policejní a bezpečnostní síly (2000 mužů) budou pověřeny obranou Damašku a ochranou prezidenta. Během prvních tří dnů mobilizace budou povoláni další branci, uvolnění ze zaměstnání. Celkový dodatečný kontingent 100 000 mužů ve věku 15-49 let nastoupí do pole během dvou týdnů. Ztráty nedostatečně vycvičených branců pravděpodobně dosáhnou v prvních dvou týdnech 40-45%. Sýrie vsadí na to, že války v této oblasti bývají krátké.

6. Diplomatická činnost Turecka: Intenzívní. Válku si nebude přát.

7. Diplomatická činnost Sýrie: Mírná. Jelikož turecká vláda je sekulární, 90% syrského muslimského obyvatelstva (11,3 milionu ze 13 milionů) konflikt přijme jako Svatou válku, džihád.

8. Časový rámec počátečního stadia konfliktu: V případě emocemi nabitého prostředí, vyvolaném teroristickou činností, existuje 88% předpoklad, že nepřátelství vypukne do osmačtyřiceti hodin. Pokud emoce opadnou, je 7% předpoklad, že nepřátelství bude pokračovat v následujících 24 hodinách, a 5% předpoklad, že bude pokračovat i potom.

9. První vlna počátečního konfliktu: Turecko si nebude přát vystupovat jako agresor z obavy, že vyvolá reakci Řecka. Současný politický trend je však takový, že dovoluje pronásledovat teroristy zásahovou jednotkou, pokud „zločin je takové povahy, že opravňuje k pronásledování“ (Odkaz Turecké vojenské předpisy 1995-1997, soubor 5bb-05/zelená). Je vysoká pravděpodobnost, že dojde k uměřené turecké odpovědi, aby se zabránilo vnitřnímu rozkolu v důsledku nečinnosti nebo domnělé slabostí. Syrská odpověď na případný turecký vpád bude rychlá a rozhodná. Na obou stranách turecko-syrské hranice lze čekat rozsáhlé odvetné údery (Odkaz Syrské vojenské předpisy 1995-1997, soubor 5bb-87/zelená).

10. Druhá vlna počátečního konfliktu: Turecko zaútočí na všechny syrské jednotky na svém území, ale téměř jistě nevstoupí do Sýrie; to by určitě pobouřilo všechny muslimy, žijící v Turecku. Do této doby si už obě strany navzájem dostatečně předvedou své síly natolik, aby se stáhly a zůstaly na místě, protože dalším nepřátelstvím by jen ztratily. Zintenzivní diplomatická činnost a předpokládá se, že převládne.

Na určitý malý faktor nejistoty bude mít významný vliv doprovodná odezva sousedních zemí (viz bod 11 níže).

11. Předpokládaná odezva sousedních zemí: Očekává se, že jisté vojenské obranné postoje zaujmou všechny sousední země. Některé z nich pravděpodobně podniknou útočné kroky.

A. Arménie: Vláda podpoří Turecko, pokud Turecko nepodpoří Ázerbájdžán. V obou případech je však nepravděpodobná vojenská odpověď namířená proti některému cíli kromě Ázerbájdžánu. Vládní bezpečnostní síly budou pozorně sledovat kurdskou menšinu, avšak k vojenskému zásahu proti ní zřejmě nepřikročí (Viz Souhrnná zpráva o Arménii, soubor 364-2120/S/bílá o reakci USA na situaci v Arménii).

B. Bulharsko: Z celkového počtu 210 000 vojáků v činné službě se očekává pouze mobilizace pohraničního vojska. V zemi žije 8,5% Turků. Není důvod, aby turecké síly překročily hranici. Pokud to neudělají, bulharská armáda se střetům vyhne.

C. Gruzie: Vláda bude podporovat Turecko, neučiní však žádná vojenská opatření.

D. Řecko: Posílí se stavy hlídkových plavidel řeckého námořnictva ve Středozemním moři. K ozbrojeným srážkám může dojít při setkání s tureckými hlídkami. Pokud dojde ke druhé vlně nepřátelství mezi Tureckem a Sýrií, Řecko zachová s nejvyšší pravděpodobností neutralitu, avšak přiblíží se k oblasti Egejského moře, na kterou si činí nárok jak Ankara, tak Atény (Odkaz soubor Imia Islet, 645/E/červená).

E. Írán: Írán téměř s určitostí nebude vojenskou činnost vyvíjet. Určitě se zvýší činnost páté kolony.

F. Irák: Během první vlny nepřátelství Bagdád zintenzivní útoky proti iráckým Kurdům, aby jim zabránil připojit se k tureckým a syrským Kurdům. Během druhé vlny se Irák může pokoušet prosazovat své staré požadavky vůči Kuvajtu (Odkaz soubor Wádí al Batín, soubor 335/SZ/červená).

G. Izrael: Partnerství mezi Izraelem a Tureckem se týká pouze společných vojenských manévrů; nejde o smlouvu o vzájemné obraně, třebaže izraelské zpravodajské zdroje budou dány Turecku k dispozici. Vypukne-li druhá vlna nepřátelství, Izrael může souhlasit s omezenými přelety nad svým územím.

H. Jordánsko: Jordánsko nacvičuje společné letecké manévry s Izraelem. V případné válce Izraele s Araby zůstane neutrální, připojí se však k válce Turecka proti Sýrii, jestliže mu to Spojené státy dovolí.

 

Hood soubor zavřel. „Je nějaká naděje, že se počasí zlepší?“ zeptal se Marthy.

„Zdá se, že fronta v 11F-Frank nepostupuje,“ odpověděla.

Hood Bickingovi zopakoval, co mu Martha řekla. Irák proti Kurdům nezakročil, Hood však věděl, že tak to nezůstane. Podle posledních zpravodajských poznatků má Irák armádu čítající přes dva miliony mužů; mnozí z nich jsou mladí nováčci, nevyzkoušení v bitvě, a pravděpodobně vystrašení. Ostatní jsou veteráni, z nichž se mnozí jen třesou na odvetu za ponižující prohru ve válce v Perském zálivu.

„Taky si myslíme, že se 11D-David a 11R-Ronald mohou dát do pohybu dřív, než se čeká,“ pokračovala Martha.

Hooda to nepřekvapilo; s blížícími se volbami potřebuje řecký prezident udělat něco oslnivě vlasteneckého, aby si získal pravé křídlo. Dosáhl by toho, kdyby Turecku, zabranému do příprav na válku, sebral již odedávna sporná území. Pokud jde o Izrael, vláda, zastávající tvrdou linii, by příležitost udeřit na nějakého nepřítele pod záminkou obrany některého spojence vřele uvítala.

„A jak to vypadá s frontou doma?“ zeptal se.

„Meteorologové ji sledují a podávají zprávy,“ odpověděla Martha. „V té oblasti se muselo odvolat pár pikniků, ale rozevřeli jen jeden deštník.“

Znamenalo to, že v té oblasti byly zrušeny dovolené a americkým jednotkám byl vyhlášen poplach prvního stupně.

„Budu vás průběžně informovat,“ pokračovala Martha. „Ale můžu vám říct, že v ústředním meteorologickém oddělení nad tím spousta lidí povážlivě pokyvuje hlavou.“

Ústřední meteorologické oddělení byl Bílý dům.

„Určitě jim dělají starosti ty bouře; a pravděpodobně se jim jich tam pár přižene,“ podotkl Hood.

„Pár - ty oni přežijí,“ odtušila Martha. „Znepokojuje je hlavně ta jedna velká.“

Hood jí poděkoval a zavěsil. Otočil se k Bickingovi. Vytáhlý devětadvacetiletý mimořádný profesor předtím pracoval v oboru sociologie na univerzitě v Georgetownu; specializoval se na politický islám a byl jedním ze čtyř politologů nedávno přijatých do Operačního centra a přidělených Paulu Hoodovi, aby mu radili v oblasti zahraničních vztahů.

„Co tomu říkáte?“ zeptal se Hood.

Bicking si obtáčel kolem ukazováčku poněkud dlouhý pramen černých vlasů; měl ve zvyku dělat to vždy, když přemýšlel.

„Existuje značně velká pravděpodobnost, že to bouchne; a pak se s tím klidně sveze celý ostatní svět. Z Turecka se konflikt přenese přes Řecko a Bulharsko do Rumunska a do Bosny. A je tam i Írán; potom se celá věc může přehrát až nahoru do Maďarska, Rakouska a rovnou do Německa. V Německu žijou dva miliony Turků a polovina z nich jsou Kurdové. Ti určitě zvednou hlavy. A současně se celá ta záležitost může rozšířit z Turecka opačným směrem přes jižní Rusko.“

„Tohle je jen takové naťukávání problému,“ řekl Hood. „Povězte mi to na rovinu.“

„Pardon; podívejte, máte tu spoustu dávných svárů, a ty rozdmýchávají nenávist a navzájem se proplétají - Turecko a Řecko, Sýrie a Turecko, Izrael a Sýrie, Irák a Kuvajt, a různé jejich kombinace a násobky. Cokoliv z toho může odstartovat nějaká úplná maličkost. A jak se ty kobylky jednou dají na pochod -“

„Je z toho roj,“ dokončil Hood.

„Spíš rojení,“ podotkl Bicking.

Hood nešťastně přikývl. Náhle se ukázalo, že v Damašku bude o moc víc co dělat - než jen zachraňovat OMOC.

Bicking si nyní pramen vlasů obtáčel kolem prstu trochu rychleji; zpod těžkých víček zamžoural na Hooda.

„Mám nápad; OMOC přenechte mně, a vy se s doktorem Nasrem soustřeďte na to, jak zabránit dalšímu rozšíření konfliktu.“

„Na to, aby se s OMOC něco udělalo, možná moc času nebude,“ prohlásil Hood. „Jestli vyvstane třeba jen vzdálená možnost, že OMOC použijí Kurdové, prezident dá příkaz ho najít a zničit.“

„A taky fofrem,“ dodal Bicking. „Najít ho nebude problém; jak navážou spojení, armáda signál zachytí a může -“

Hood popadl telefon a vyťukával číslo. „Tak získáme čas.“

„Jak?“

„Jestli se únoscům podaří uvést OMOC do provozu, signál musí jít přes družici; a až se to stane, Matt Stoll může přijít na něco, jak celé zařízení vyřadit, a když se OMOC odmlčí, třeba prezidenta přesvědčíme, aby nám poskytl čas na vyjednávání o tom, jak je dostat zpátky.“

Bicking si nyní pramen vlasů obtáčel kolem prstu v jakémsi rytmu.

„To by mohlo jít,“ řekl.

Hood čekal, až dostane spojení. Plán zničení OMOC byl prostý; existovala kombinace kláves, při jejichž stisknutí dojde k autodestrukci OMOC. To muselo být zkonstruováno jako zařízení bez jakékoliv výzbroje, jinak by nemohlo být vpuštěno na cizí území. Naproti tomu ať se hnulo kamkoliv, mohla je vyřídit třeba střela Tomahawk, odpálená ze země, ze vzduchu nebo z moře; střela má dolet skoro pět set kilometrů, a je-li vybavena počítači, které řídí její dráhu, takže sleduje terénní útvary, může OMOC zasáhnout prakticky kdekoliv.

Telefon zvedl Stollův asistent a okamžitě Hooda s Mattem spojil.

„Jsme na zakryté lince?“ zeptal se bez dechu Stoll.

„Ne.“

„Dobrá, tak poslouchejte,“ vyzval počítačový odborník Hooda. „Znáte tu ztracenou rock-and-rollovou skupinu?“

„Znám,“ odpověděl Hood.

Pro popis situace kolem OMOC neměli kódová slova, takže Stoll improvizoval.

„Když mají zapnuté repráky, proudí do okolí šťáva; Bobovi se ale ti rockeři ztratili, jak před nějakou chvílí vytáhli kolík.“

„Rozumím.“

„Fajn; a náš vysoce postavený přítel ES4 teď začíná nějaký signál zase chytat.“

Zkratka ES4 znamenala elektromagnetické spektrum, sledované satelitním systémem. Jeho čidla představovala součást řetězce víceúčelových družic, které zachycovaly záření Země v kmitočtech od 10²⁹ až nula hertzů a ve vlnových délkách od 10^-13 centimetrů po nekonečno. Zaznamenávaly také paprsky gama, rentgenové paprsky, ultrafialové záření, viditelné světlo, infračervené paprsky, mikrovlny a rádiové vlny.

„Takže teď přesně víme, kde ta kapela je?“ zeptal se Hood.

„Ano, ale nevíme, co podniká.“

„Hlasové spojení zatím žádné,“ řekl Hood.

„Ani ťuk; důležité ale je, že vedoucího kapely zatím okolnosti nenutí, aby se zase napojil on-line.“

„Jak to můžete tvrdit?“

„Podle zkoušek, co jsme tu udělali, než odjeli, můžete jít takříkajíc od nuly do běhu naplno za takové čtyři minuty, a ještě se převléknout. Rozumíte?“

„Ano,“ odpověděl Hood. Na to, aby se akumulátory, které byly uvnitř OMOC vymontovány, daly vrátit na místo, bylo zapotřebí něco přes čtyři minuty.

„Podle toho, jak rychle to ten jejich El Supremo zachycuje, ta jejich maringotka nepojede naplno a kola se nebudou točit ještě takových patnáct minut. To dělá dohromady pětadvacet minut.“

„To znamená, že tomu zařízení ještě šéfuje ta druhá kapela,“ řekl Hood.

„Podle všeho ano.“

Takže Rodgers Kurdy zdržuje, a ti mají OMOC v rukou. Hood také věděl, že jestli Bob Herbert a Matt Stoll z toho, co o OMOC vědí, vyvozují tyto závěry, dělají to i CIA a ministerstvo obrany. Jestli si tam spočítají, že OMOC je plně provozuschopné a přitom v rukou nepřítele, je osud centra zpečetěn.

„Matte, existuje nějaký způsob, jak tu kapelu umlčet, jestli se zase ozve?“ zeptal se Hood.

„Jistě.“

„Jak bys to provedl?“

„Vyšleme nahoru příkaz; jakmile přijímací parabola zachytí signál od kapely, ať všechny další signály z toho zdroje nechá bez povšimnutí. To bude trvat takových pět vteřin.“

„Dej vedoucímu kapely patnáct; jestli se pokusí poslat nám nějaký vzkaz, udělá to hned. Potom to zavři; on už pochopí, co děláme a proč.“

„Prima; ale nespustíme je z očí.“

„Dobrá.“

ES4 bude moci sledovat jejich elektromagnetickou stopu tak dlouho, než se za několik minut na OMOC zaměří družice Národního úřadu pro průzkum. Kdyby se Hoodovi podařilo zabránit tomu, aby prezident dal příkaz ke zničení, zůstala by naděje, že tým osvobodí.

„Matte tohle teď sepište a postarejte se, aby to dostala Martha; ať to pošle do Bílého domu spolu s mým doporučením, že bychom měli dávat pozor a čekat. Ty mezitím všechno připrav, ať se ty dveře zavřou, kdyby je naše kapela otevřela.“

„Jako by se stalo,“ prohlásil Stoll.

Hood zavěsil a seznámil Bickinga s obsahem rozhovoru. Oba byli zajedno v tom, že kdyby se podařilo OMOC vypnout, prezident by skupině Striker poskytl čas, aby se vozidla zmocnila. I přes tlak ze strany hlavního poradce pro národní bezpečnost Steva Burkowa, zastánce prosazení bezpečnosti za každou cenu, prezident nebude mít nijak velkou chuť zlikvidovat svůj vlastní tým; určitě ne, když bude možné vyřadit hardware OMOC z provozu.

Hood s Bickingem se pustili do studia materiálů o oficiálním syrském postoji, které měli uložené v počítači; Hood se však nedokázal soustředit a prohlásil, že si zajde do kuchyňky. Bicking řekl, že se zatím podívá na postoje americké vlády.

Hood si od jednoho ze dvou stevardů vzal Diet Pepsi; stál, upíjel a zamyšleně pozoroval kabinu. Měkce čalouněná sedadla byla uspořádána do dvou řad s širokou uličkou uprostřed. Cestující se skláněli nad počítači.

Než vypité nápoje, narůstající neklid a reportéři, zoufale pracující na tom, aby už uspořádali a vyslali své příspěvky, proměnili cestu ve společenské setkání, obvykle se asi hodinu pracovalo. Vzadu stály dva stolky, u nichž se diskutovalo a mezi prací i jedlo. Nyní u nich nikdo neseděl, ale kolem páté, až přijdou na řadu sendviče, budou obsazené. Za stolky byly dveře, vedoucí do skromné pracovny a ložničky, určených pro ministra zahraničí.

Hoodovi vrtalo hlavou, jak je možné, že nejmocnější stát, jaký kdy v dějinách civilizace existoval, stát s přímo děsivými technickými prostředky a mocnou armádou, můžou takhle znemožnit tři lidé s pistolemi. To je proti všemu chápání. Při všech těchto úvahách si však uvědomoval, že to nejsou Kurdové, kdo drží Spojené státy v postavení rukojmího; jsme to my sami, naše vlastní zdrženlivost, říkal si. Bylo by docela jednoduché soustředit se na jednotlivé skupinky Kurdů, udělat z nich cíle a jednu po druhé je vybíjet tak dlouho, dokud nebudou naši lidé propuštěni. Nebo zajmout a povraždit rodiny jejich vůdců. Jenže civilizovaní Američané dvacátého století neudělají jiným to, co oni dělají jim. My hrajeme podle pravidel. To je jedna z vlastností, které brání tomu, aby se jakákoliv velmoc stala něčím tak odpudivým, jako byly třetí říše nebo Sovětský svaz.

A tohle ovšem také dodává druhým odvahu zkusit zapráskat na nás bičem, říkal si Hood; dopil a plechovku zmačkal. Vrátil se na své místo, rozhodnut celou tuhle záležitost protlačit v rámci daného systému. Nezvratně věřil v to, že americký způsob konání je ten nejlepší na světě, a těšilo ho vědomí, že Mike Rodgers, nadšený vyznavač historie, věří v totéž.

„Kurdové a islámští fundamentalisté nemají kam se svými politickými nároky ustoupit,“ prohlásil při pohledu na obrazovku počítače. „Teď se podíváme, jak to provedeme s tím ostatním.“

„Ano, pane,“ odpověděl Bicking a znovu si začal obtáčet pramen vlasů kolem prstu.