Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Když člověk stráví celé měsíce uzavřený v malé, izolované skupině, stane se velice citlivý na nálady a emocionální stavy všech jejích členů. Floyd si nyní uvědomoval jemnou změnu v postoji vůči němu. Nejzřetelněji se to projevovalo v tom, že se znovu objevilo oslovení „doktore Floyde“, které už neslyšel tak dlouho, že na ně často reagoval s dlouhým vedením.
Nikdo, tím si byl jistý, nevěřil, že se doopravdy zbláznil, ale všichni tu možnost brali v úvahu. Neměl jim to za zlé, ve skutečnosti to bral se šibeničním humorem a předsevzal si dokázat, že si zdravý rozum zachoval.
Ze Země měl důkaz, který mluvil trochu pro něj. José Fernandez stále trval na tom, že mu jeho manželka o svém setkání s Davidem Bowmanem vyprávěla, zatímco ona to neustále popírala a odmítala mluvit s kýmkoli ze sdělovacích prostředků. Nešlo na rozum, proč by si měl chudák José takovou podivnou historku vymýšlet, zvláště když Betty vypadala, že je to dáma svéhlavá a vznětlivá. Její manžel se dal slyšet i na nemocniční posteli, že ji stále miluje a jejich konflikt že byl jenom přechodné nedorozumění.
Floyd doufal, že Tánino chladné vystupování vůči němu je stejně přechodné. Byl si celkem jistý, že je ze všeho podobně nešťastná jako on a že její postoj není zaměřený proti němu osobně. Událo se cosi, co jednoduše nesouhlasí s jejími názory a přesvědčením a tak se snaží vyhnout všemu, co by jí to připomínalo. Což znamenalo, aby si s Floydem začínala co nejméně. Situace se tedy teď, když se rychle blížilo nejkritičtější stádium výpravy, vyvíjela velmi nešťastně.
Nebylo snadné vysvětlit logiku Tánina operačního plánu nedočkavým miliardám doma na Zemi – zejména netrpělivým televizním společnostem, které už otravovalo vysílat neustále neměnný pohled na Většího bratra.
„Uletěli jste takový kus cesty, stálo to tak ohromné náklady a teď jenom dřepíte a koukáte se na tu věc? Proč něco nepodniknete?
Všem takovým kritikům dávala Táňa stejnou odpověď: „Podnikneme – jakmile se otevře startovací okno, abychom mohli odlétnout okamžitě, kdyby to zareagovalo nepřátelsky.“
Plány na závěrečnou zteč proti Většímu bratrovi už vypracovali a řídící středisko je schválilo. Leonov se pozvolna přiblíží a bude ho rovnoměrně vzrůstající silou ohledávat na všech frekvencích – a zároveň bude neustále, v každém okamžiku, ve spojení se Zemí. Až dojde k přímému kontaktu, pokusí se zajistit vzorky vrtáním anebo pomocí laserové spektroskopie. Nikdo však doopravdy neočekával, že tyto snahy uspějí, vždyť MAT-1 odolával všem pokusům o analýzu jeho složení dokonce i po celém desetiletí výzkumu. Nejlepší výkony pozemských vědců v tomto směru se zdály srovnatelné s pokusy člověka doby kamenné prorazit pancéřování bankovního trezoru pazourkovou sekerou.
Nakonec budou na plochy Většího bratra připevněny echoloty a jiné seismické přístroje. Pro tenhle účel si s sebou přivezli rozsáhlou sbírku různých lepidel, a když ani ta nepomohou – tak se člověk vždycky ještě může uchýlit k několika kilometrům starého dobrého provazu, ačkoli pomyšlení, že převážou největší záhadu Sluneční soustavy, jako by to byl balík přichystaný k odeslání poštou, jim připadalo trošku komické.
Až Leonov urazí pořádný kus z cesty domů, odpálí se malé nálože – s nadějí, že vlny šířící se Větším bratrem odhalí nějaké poznatky o jeho vnitřní struktuře. Tenhle poslední krok vyvolal bouřlivou debatu, v níž se střetli ti, kteří argumentovali, že to nepřinese vůbec žádný výsledek, s těmi, kteří se obávali, že to bude mít za následek výsledků až příliš mnoho.
Po dlouhou dobu Floyd kolísal mezi oběma stanovisky, nyní se mu zdálo, že celá záležitost je směšně nedůležitá.
Termín stanovený na přímý kontakt s Větším bratrem – úžasný okamžik, který měl být vyvrcholením expedice – ležel až za záhadnou časovou hranicí. Heywood Floyd byl přesvědčený, že je součástí té budoucnosti, jež nikdy nenastane, jenže nedokázal získat na svou stranu nikoho dalšího.
A tohle byl teprve ten nejmenší z jeho problémů. Protože i kdyby byl někoho získal, neexistovalo nic, co by proti tomu mohli podniknout.
Poslední osoba, od níž by býval očekával, že tohle dilema rozřeší, byl Walter Curnow. Neboť Walter Curnow téměř ztělesňoval schopného, praktického technika, podezíravého k oslnivým výtryskům ducha a k technické improvizaci. Nikdy by ho nikdo neobvinil z geniality, avšak vidět to, co je všem přímo na očích, to občas vyžaduje génia.
„Považuj to čistě za intelektuální cvičení,“ začal váhavě, což pro něho bylo nanejvýš necharakteristické. „Jsem celkem připravený na to, že mě úplně rozmetáš.“
„Sem s tím,“ odvětil Floyd. „Poskytnu ti zdvořilé slyšení. To je to nejmenší, co můžu udělat – když jsou všichni tak zdvořilí ke mně. Až příliš zdvořilí, obávám se.“
Curnow se křivě pousmál.
„Můžeš jim to vyčítat? Ale jestli tě to nějak utěší, přinejmenším tři lidé tě teď už berou vážně a uvažují o tom, co by se mělo podniknout.“
„Do těch tří patříš taky ty?“
„Ne, já jsem jak osel mezi dvěma otýpkami sena, což nikdy není obzvlášť pohodlné. Ale pro případ, že máš pravdu – nechci čekat a smířit se s tím, co mě má potkat. Věřím, že se dá nalézt odpověď na každý problém, pokud po ní pátráš na správném místě.“
„Těší mě, že to slyším. Já jsem pátral dost snaživě. Pravděpodobně ne na tom správném místě.“
„Snad. Pokus bychom chtěli odsud rychle uniknout – řekněme do patnácti dní, abychom vyhověli ultimatu – budeme potřebovat delta vé větší asi o třicet kilometrů za sekundu.“
„Tak to vypočítal Vasilij. Nedal jsem si tu práci, abych ho kontroloval, ale jsem si jistý, že má pravdu. Nakonec díky jemu jsme se dostali až sem.“
„A díky jemu bychom se dostali pryč – kdybychom měli nějaké pohonné hmoty navíc.“
„A kdybychom měli paprskové transportní zařízení ze seriálu Star Trek, dostali bychom se zpátky na Zemi za hodinu.“
„Pokusím se jedno slepit dohromady hned, jak budu mít volnou chvilku. Ale ještě předtím bych chtěl upozornit na to, že máme několik set tun nejlepší možné pohonné hmoty jenom pár metrů odsud v palivových tancích Discovery.“
„O tomhle jsme uvažovali už tucetkrát. Neexistuje absolutně žádný způsob, jak palivo přetransportovat na Leonova. Nemáme ani potrubí – ani vhodná čerpadla. A kapalný amoniak nemůžeš nosit v kýblech, dokonce ani v těchhle končinách Sluneční soustavy.“
„Přesně tak. Jenže to taky vůbec není třeba dělat.“
„Eh?“
„Spal ho tam, kde je. Použij Discovery jako první stupeň, který nám jenom přidá rychlost na zpáteční cestu.“
Kdyby mu tohle navrhl kdokoli jiný kromě Waltera Curnowa, Floyd by se mu vysmál. I teď se mu otevřela ústa a trvalo mu několik sekund, než připadl na vhodný komentář. Nakonec se z něho vydralo: „Sakra. To mě mělo napadnout!“
První, s kým navázali kontakt, byl Saša. Trpělivě je vyslechl, sešpulil rty a pak zahrál na klávesnici počítače rallentando. Když se rozsvítily výsledky, zamyšleně přikývl.
„Máte pravdu. To by nám dalo dostatečnou rychlost, kterou potřebujeme k předčasnému odletu. Jenže jsou tu praktické problémy …“
„Víme. Spojit obě lodi dohromady. Tah působící mimo osu, když budou pracovat jen motory Discovery. V kritickém okamžiku se znovu odpoutat. Ale na tohle všechno už známe odpovědi.“
„Vidím, že jste se doma poctivě připravovali. Jenže tím vším jenom maříme čas. Táňu nikdy nepřesvědčíte.“
„To ani neočekávám – v tomhle stadiu,“ odvětil Floyd. „Ale byl bych rád, aby věděla, že takové možnosti existují. Budeš nás morálně podporovat?“
„Tím si nejsem jistý. Ale půjdu s vámi, abych přihlížel, mohlo by to být zajímavé.“
Táňa naslouchala mnohem trpělivěji, než Floyd očekával, avšak se zjevným nedostatkem nadšení. V okamžiku, kdy skončil, dala najevo cosi, co by se dalo označit jako zdráhavý obdiv.
„Velmi prosté, Heywoode …“
„Mně neblahopřej. Celá zásluha patří Walterovi. Nebo všechna vina.“
„Nedomnívám se, že by mu hrozilo jedno či druhé. Nikdy to nemůže být nic víc než – jak těmhle záležitostem říkal Einstein? – „myšlenkový experiment“. No, tuším, že by to fungovalo – aspoň teoreticky. Jenže to riziko! Tolik věcí by mohlo selhat. Byla bych ochotná to uvážit pouze tehdy, kdybychom měli absolutní a pozitivní důkaz, že jsme v ohrožení. A při vší úctě, Heywoode, nevidím nejmenší takový náznak.“
„To je solidní. Přinejmenším teď víš, že máme další možnost volby. Nebude ti vadit, když rozpracujeme praktické detaily – čistě jen tak?“
„Samozřejmě že ne – pokud to nenaruší přípravy k odletu. Ráda připouštím, že mě ten nápad doopravdy zaujal. Ale vážně je to jenom maření času, neexistuje důvod, abych to někdy schválila. Pokud se mi nezjeví David Bowman osobně.“
„Myslíš, že potom ano, Táňo?“
Kapitánka Orlovová se zasmála, ale smích to příliš veselý nebyl. „Vis, Heywoode, doopravdy si nejsem jistá. Musel by působit velice přesvědčivě.“
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky