Arthur C. Clarke
překlad: Vladimír Svoboda

XENOSTELLAR
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2.    XENOSTELLAR SE UČÍ

(Abstracta Xenostellarica, zestručněný výtah z 1. vydání, 2071)

V současné době je ověřeno, že mezihvězdná kosmická sonda, všeobecně nazývaná Xenostellar, je plně autonomní systém a že samostatně operuje na základě souboru základních instrukcí, které v něm byly programově fixovány před šedesáti tisíci lety. Za přeletů mezi jednotlivými slunci užívá své pětisetkilometrové antény, aby relativně nízkou rychlostí odvysílával zpět na základnu získané informace a aby také přijal nezbytné aktualizace svých programů z „Hvězdného ostrůvku Xenopolis", jak zní krásné poetické pojmenování oné základny, formulované velšským básníkem Llewellynem ap Cymru.

Za průchodu jednotlivými solárními systémy je schopen absorbovat vyzařovanou energii dané hvězdy, a tak enormně zvýšit i objem vyslaných informací. Současně také „dobíjí baterie", což je výraz,.který tuto aktivitu vyjadřuje jen velmi přibližnou a hrubou analogií. A jelikož podobně jako naše prvé sondy Pioneer a Voyager využívá gravitačních polí vesmírných těles k získání hybnosti pro cestu od jedné hvězdy k druhé, bude v činnosti po nekonečnou dobu, pokud by jeho existenci neukončila nějaká mechanická porucha anebo kosmická havárie. Soustava v Kentauru představovala jedenáctou etapu jeho trasy; poté, co obletěl naše Slunce jako kometa, orientoval se jeho nový kurs přesně na Tau Ceti, vzdálenou dvanáct světelných let. Pokud tam kdokoli existuje, bude s ním připraven navázat kontakt bezprostředně po roce 8100 našeho letopočtu . . .

... Xenostellar totiž v sobě spojuje jak funkci průzkumníka, tak i vyslance. Když nalezne u cíle svých tisíciletých cest technicky vyspělou kulturu, vytvoří mezi sebou a obyvateli soustavy přátelský vztah a zahájí směnu informací, což je jediný mezihvězdný obchod, jaký kdy bude zřejmě možný. A dříve než se opět rozloučí a než se vydává dál na svou nekonečnou pouť, udává Xenostellar souřadnice své vlasti - která je připravena navázat přímé spojení s nejnovějším členem galaktické telekomunikační sítě.

V našem případě můžeme s jistou hrdostí konstatovat, že ještě dříve než Xenostellar odvysílal první hvězdnou mapu, identifikovali jsme jeho rodné slunce sami, a dokonce jsme k němu zaměřili i přenosový paprsek. A teď musíme toliko vyčkat 104 roky na odpověď. Máme nesmírné štěstí, sousedé existují tak blízko nás.

Od prvých relací vysílaných Xenostellarem bylo zřejmé, že zná pojmový obsah několika tisíc základních slov v angličtině a v čínštině a že si ho patrně odvodil z analýz televizního i rozhlasového vysílání a zejména z videotextových pořadů. Avšak to, co takto posbíral v průběhu svého příletu, byl velice nereprezentativní vzorek z širokého spektra lidské kultury; moderní přírodověda a zejména nejmodernější matematika v něm byly zastoupeny jen minimálně a také výběr z literatury, z hudby a výtvarných umění byl značně náhodný.

A tak měl Xenostellar, jako ostatně každý geniální samouk, ve svém vzdělání rozsáhlé mezery. Podle zásady, že lépe je dát příliš mnoho, než darovat příliš málo, byl Xenostellaru ihned po navázání spojení odeslán kompletní snímek Oxford English Dictionary, Velký slovník čínštiny (Romandarin Edition) a Encyclopaedia Terrae. Přenos v digitalizované podobě trval něco přes padesát minut, a je pozoruhodné, že bezprostředně poté se Xenostellar odmlčel téměř na čtyři hodiny - což byla nejdelší pauza v jeho vysílání vůbec. Když opět navázal spojení, jeho lexikum se neuvěřitelně rozšířilo a více než 99procent jím odvysílaného materiálu by už bylo hladce prošlo Turingovým testem - to znamená, že podle předaných zpráv by se nedalo rozlišit, zda Xenostellar je automat anebo mimořádně inteligentní člověk.

K občasným zrádným selhání ovšem docházelo - například v nesprávném užívání dvojznačných slov, a také naprostou absencí emocionálního obsahu v celém dialogu. To bylo nutno předpokládat; na rozdíl od nejvyspělejších pozemských computerů, které v případě potřeby dokázaly kopírovat emoce svých konstruktérů, Xenostellarovy pocity a tužby byly s největší pravděpodobností odvozeny z emocí zcela cizích tvorů, a proto také člověku převážně nesrozumitelné.

A samozřejmě tomu bylo i naopak. Xenostellar dokázal přesně a s úplností porozumět, co znamenají slova „čtverec nad přeponou se rovná součtu čtverců nad oběma odvěsnami". Ale sotva mohl mít sebemenší ponětí, co měl před vnitřním zrakem Keats, když napsal:

 

 ... a stejná letěla
 do oken otevřených na moře
 s bělavou pěnou, v dálkách ztracených...*
 A ještě méně mu říkalo:
 Mám říci o tobě, žes letní den?
 Je v tobě míry víc a hlubší něha...**
 

 

Nicméně - v naději, že tento nedostatek může být nějak kompenzován-byly Xenostellaru nabídnuty tisícovky hodin hudby, dramatických inscenací a scény pozemského života, s člověkem i bez něho. Na základě obecně přijaté dohody byl v tomto případě uplatněn jistý stupeň cenzury. Třebaže lidské sklony k násilí bylo jen těžko možné zastřít (bylo už pozdě na to vzít Encyclopaedii prostě nazpět), bylo z těchto oblastí odvysíláno jen pár pečlivě zredigovaných šotů. A dokud nebyl Xenostellar zcela bezpečně opět z doslechu, působily i běžné videoprogramy nezvykle mdlým dojmem.

Po celá staletí - a snad skutečně až do chvíle, kdy Xenostellar dosáhne nejbližšího dalšího cíle - se budou filozofové dohadovat, do jaké míry skutečně pochopil lidský svět a problémy člověka. Jen v jednom bodu neexistoval zásadní spor. Sto dní jeho průletu sluneční soustavou znamenalo nevratnou proměnu v názoru člověka na vesmír a jeho původ, na místo, jaké v něm lidé zaujímají.

Xenostellar opět odletěl, ale lidská civilizace už nikdy nebude táž, jaká byla předtím.