Paulo Coelho
překlad: Pavla Lidmilová

VERONIKA SE ROZHODLA ZEMŘÍT
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Když Veronika otevřela oči, vůbec ji nenapadlo, že by byla v nebi. V nebi by přece nesvítili zářivkou a bolest - kterou pocítila o zlomek vteřiny později - byla typicky pozemská. Ach ta pozemská bolest - tu si nikdy nemůžeme s ničím splést!

Chtěla se pohnout, a bolest zesílila. Objevila se před ní spousta světelných bodů, a přesto jí bylo jasné, že to nejsou hvězdy v ráji, ale důsledek intenzivního utrpení.

"Tak jste se vzpamatovala," uslyšela ženský hlas. "Teď jste oběma nohama v pekle, užijte si to."

Ne, to není možné, ten hlas jí lže. Není to peklo - protože je jí strašná zima a všimla si, že z úst a nosu jí trčí plastikové trubičky. Jedna z těch trubiček - kterou měla zasunutou do krku - ji dusila.

Chtěla se pohnout a vytáhnout ji, ale měla připoutané ruce.

"Já si dělám legraci, to není žádné peklo," pokračoval hlas. "Je to horší než peklo, ostatně tam jsem já nikdy nebyla. Je to Villete."

Přes bolest a dusivý pocit si Veronika ve zlomku vteřiny uvědomila, co se vlastně stalo. Pokusila se o sebevraždu, a někdo přišel včas, aby ji ještě zachránili. Možná některá jeptiška nebo kamarádka, která se nečekaně objevila, nebo jí někdo chtěl dát něco, na co už dávno zapomněla. Přežila a je ve Villete.

Villete byla proslulá a obávaná psychiatrická léčebna, existující od roku 1991, kdy byla vyhlášena nezávislost. V té době převládal názor, že rozdělení bývalé Jugoslávie proběhne mírovou cestou (koneckonců Slovinsko muselo válčit jen jedenáct dní), a skupina evropských podnikatelů získala souhlas ke zřízení ústavu pro duševně choré v bývalých kasárnách, jejichž provoz byl pro stát příliš drahý.

Válka však přece jen postupně začala - nejdřív v Chorvatsku, potom v Bosně. Podnikatelé znejistěli: finanční prostředky k téhle investici jim poskytli kapitalisté z různých částí světa, a oni ani neznali jejich jména, takže nebylo možné se s nimi sejít, omluvit se za vzniklou situaci a požádat je o strpení. Vyřešili tedy problém tak, že přijali praktická opatření, v případě psychiatrické léčebny ne zrovna nejvhodnější, a Villete se stalo - pro mladý stát, který se právě vymanil z tolerantního komunismu - symbolem toho nejhoršího rysu kapitalismu: stačilo zaplatit, aby se tam uvolnilo místo.

Mnozí lidé, kteří se chtěli zbavit některého člena rodiny, ať už důvodem byly hádky o dědictví nebo nepřijatelné chování, vynaložili celé jmění, aby získali lékařské potvrzení, jež jim umožnilo zavřít do ústavu problémové děti nebo rodiče. Jiní zase, aby se vyhnuli placení dluhů nebo aby ospravedlnili určité jednání, které jim mohlo vynést léta vězení, strávili nějaký čas v blázinci, a tak unikli vymáhání dluhů nebo soudnímu procesu.

Z Villete nikdy nikdo neutekl. Skuteční šílenci - které tam poslaly soudní orgány nebo jiné nemocnice - tam byli pohromadě s těmi, kdo byli z šílenství obviněni anebo je předstírali. Výsledkem byl naprostý chaos a tisk co chvíli zveřejňoval případy špatného zacházení nebo podvodů, přestože novináři nikdy nedostali (...)

(......)