Robin Cook
překlad: Jana Pacnerová

SFINGA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vesnice v Sakkaře, 13.48

V místnosti byla jedna moucha, která létala zmateně mezi dvěma okny.

V jinak tichém uzavřeném prostoru znělo její bzučení hlasitě, zvlášť když se tloukla o sklo. Erika se rozhlédla. Strop a stěny byly obílené. Jedinou ozdobou byl usměvavý plakát Anwara Sadata. Jediné dřevěné dveře byly zavřené.

Erika seděla na židli s rovným opěradlem. Nad ní visela ze stropu žárovka na roztřepeném drátě. Vedle dveří byl kovový stolek a další židle, stejná jako ta, na které seděla. Erika vypadala zbědovaně. Kalhoty měla na pravém koleně roztržené a pod nimi odřeninu. Záda béžové blůzy pokrývala velká skvrna zaschlé krve.

Natáhla ruku a pokusila se posoudit, jestli se třas už mírní. Dalo se to těžko posoudit. V jednu chílli si myslela, že začne zvracet, ale nausea pominula. Teď cítila střídavé vlny závrati, které dokázala potlačit, když pevně zavřela oči. Nebylo pochyb, že je stále ještě ve stavu šoku, ale už začínala myslet jasněji. Věděla například, že ji odvezli na policejní stanici v sakkarské vesnici.

Erika si zamnula ruce a všimla si, že zvlhnou, jakmile si vzpomene na události v serapeu. Když na ni Gamal padl, myslela si nejdřív, že je to půdní zával. Zoufale se snažila osvobodit, ale nešlo to kvůli úzkým prostorám dřevěného schodiště. Kromě toho byla tma tak hustá, že si ani nebyla jistá, jestli má vůbec otevřené oči. A pak ucítila na zádech teplou, lepkavou tekutinu. Až později přišla na to, že to byla krev umírajícího muže, který ležel na ní.

Erika se otřásla, aby potlačila další nával nevolnosti a vzhlédla, když se otevřely dveře. Tentýž muž, kterému prve trvalo třicet minut, než vyplnil zlomenou tužkou jakýsi úřední formulář, se znovu objevil. Mluvil trochu anglicky, ale horlivě gestikuloval na Eriku, aby ho následovala. Obstarožní pistole v pouzdře na jeho opasku ji neuklidnila. Už zažívala ten byrokratický chaos, kterého se Yvon obával: zřejmě ji budou považovat spíš za podezřelou než za nevinnou oběť. Od okamžiku, kdy se na scéně objevily „úřady“, nastal blázinec. V jedné chvíli se dva policisté tak hádali nad jakýmsi důkazem, až se skoro poprali. Erice vzali pas a odvezli ji do Sakkary v zamčené dodávce, kde bylo vedro jako v peci. Nesčetněkrát žádala, aby jí dovolili zavolat na americký konzulát, ale v odpověď se jen krčilo rameny, zatímco se muži dál hádali, co s ní mají udělat.

Erika teď následovala muže se starou zbraní přes napůl spadlou policejní stanici ven na ulici. Stejná dodávka, která ji přivezla ze serapea do vesnice, čekala s nastartovaným motorem. Erika se pokusila požádat o svůj pas, ale místo odpovědi ji muž ve spěchu naložil dozadu do vozu. Dveře se zavřely a zamkly.

Anwar Selim už byl zkroucený na dřevěném sedátku. Erika ho neviděla od katastrofy v serapeu a měla takovou radost, že se s ním zase shledala, že ho skoro objala, prosila ho, aby jí slíbil, že všechno bude opět v pořádku. Když ale nastoupila do vozu, zachmuřil se na ni a odvrátil hlavu.

„Já to věděl, že s vámi budou potíže,“ řekl, aniž by se na ni podíval.

„Se mnou, potíže?“ Všimla si, že má na rukou želízka, a zarazila se.

Vůz vyrazil vpřed a oba pasažéři se měli co držet. Erika cítila, jak jí po zádech stéká pot.

„Od první chvíle jste se chovala divně,“ řekl Selim, „zvlášť v tom muzeu.

Něco jste plánovala. A já jim to povím.“

„Já…,“ začala Erika. Ale nepokračovala. Strach jí zastřel mozek. Měla ohlásit Hamdiho vraždu.

Selim se na ni podíval a plivl na podlahu vozu.