Robin Cook
překlad: Jana Pacnerová

SFINGA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Den osmý, Káhira, 7.30

Areál pyramid v Gize se otvíral v osm ráno. Erika musela ještě třicet minut čekat. Vstoupila tedy do hotelu Mena, aby si dala přesnídávku. Tmavovlasá hosteska ji uvedla ke stolu na terase. Erika si objednala kávu a meloun. Jedlo tu jen několik málo lidí, v bazénu se nikdo nekoupal. Přímo před ní, nad obrysem palem a eukalyptů, byla Chufuova Velká pyramida.

S elementární prostotou se její trojúhelníkový tvar tyčil proti ranní obloze.

Protože Erika slýchala o Velké pyramidě už od dětství, byla připravena na malé zklamání, když se teď měla konečně s monumentem setkat tváří v tvář. To se však nestalo. Už teď byla pohnutá a ohromená jejím majestátem a symetrii. Nebylo to ani tak velikostí, i když ta také hrála svou roli, jako skutečností, že stavba představovala pokus člověka vtisknout svou podobu do neúprosné tváře času.

Erika vyndala z tašky Baedekera, našla si Velkou pyramidu a prostudovala schéma interiéru. Snažila se myslet na Neneftu a na to, jak on by se na ten projekt díval. Uvědomila si, že zřejmě ví něco, co Nenefta nevěděl.

Pečlivý průzkum prokázal, že Velká pyramida, stejně jako většina ostatních pyramid, prošla během výstavby značnými modifikacemi. Vlastně existovala hypotéza, že Velká pyramida prošla třemi různými stádii.

V prvním stádiu, kdy se plánovala mnohem menší stavba, měla být pohřební komnata pod zemí, vytesána do podloží. Pak, když se stavba rozrostla, naplánovala se v budově nová pohřební komnata. Erika se zadívala na tuto místnost v nákrese. Byla omylem označena za Komnatu královny.

Erika věděla, že podzemní kryptu nemůže navštívit, ledaže by měla zvláštní povolení Úřadu starožitností. Komnata královny však byla otevřena veřejnosti.

Podívala se na hodinky. Bylo skoro osm. Erika chtěla být jednou z prvních osob, které vstoupí do pyramidy. Jakmile přijedou plné autobusy turistů, bude to v úzkých chodbičkách nepříjemné, to věděla.

Odmítajíc soustavné nabídky svézt se na oslu nebo na velbloudu, vykročila Erika ulicí k plošině, na které stála pyramida. Čím blíž se ke stavbě dostávala, tím jí připadala monumentálnější.

Ačkoliv by dokázala citovat statistiky o miliónech tun pískovce, použitých na její vybudování, nikdy s ní takové statistické údaje nepohnuly.

Když ale stála teď v jejím stínu, kráčela jako v transu.

I bez původního povrchu z bílého pískovce byl účinek slunce na povrchu pyramidy děsivě silný.

Erika dorazila do jeskyně, která byla zvětšeným vchodem, který nařídil vykopat kalif Mamun 1.p.820. U vchodu nikdo jiný nebyl, rychle tedy vešla.

Zářící bělost dne nahradily šeré stíny a slabě žhnoucí světlo.

Kalifův tunel ústil do úzké, svažité chodbičky hned za žulovými čepy, které ve starověku zapečetili a které byly stále ještě na svém místě. Strop svažující se chodby byl asi metr třicet vysoko a Erika se musela předklonit, aby pod ním prošla. Aby se stoupání usnadnilo, byly do kluzké dlažby zasazeny horizontální žebřiny. Průchod byl asi třicet metrů dlouhý, a když se z něj Erika vynořila u paty velké galerie, ulevilo se jí, že se může zase narovnat.

Velká galerie stoupala vzhůru ve stejném úhlu jako chodbička. Její strop, spočívající na konzolách, přes šest metrů vysoký, dával pocit příjemné prostornosti po úzkých a stísněných prostorách chodby. Vpravo od Eriky zakrývalo mřížoví vchod do šachty svažující se směrem dolů, která vedla k podzemní pohřební komnatě. Před sebou měla průchod, kvůli kterému přišla. Erika se znovu sklonila a vešla do dlouhé horizontální chodby vedoucí ke Komnatě královny.

Jakmile tam dorazila, mohla se zase napřímit. Vzduch byl dusný a Erika si vzpomněla na své nepříjemné pocity v hrobce Setiho I. Zavřela oči a snažila se soustředit myšlenky. Místnost byla bez výzdoby, jako všechny vnitřní stěny pyramidy. Vyndala baterku a přejela s ní po místnosti. Strop byl klenutý ve tvaru krokvice, s mohutnými vápencovými stélami.

Erika otevřela Baedekera u schématu pyramidy. Znovu se snažila představit si, co by si mohl myslet architekt jako Nenefta, kdyby byl tady, uvnitř Velké pyramidy - co ho mohlo napadat, když už za jeho časů byla stavba přes tisíc let stará? Z diagramu věděla, že stojí-li v Komnatě královny, je přímo nad původní pohřební komnatou a pod Komnatou krále.

Teprve při třetí a poslední modifikaci pyramidy byla pohřební komnata naplánována na vyšším místě stavby. Nová místnost byla označena za Komnatu krále a Erika usoudila, že je načase ji navštívit.

Sklonila se, aby vklouzla do nízké chodbičky zpět na galerii, a zahlédla, že se k ní blíží nějaká postava. Míjet někoho v úzké chodbě by bylo obtížné, takže počkala. Když byl východ dočasně zablokovaný, zmocnila se jí klaustrofobie. Náhle si uvědomila tisíce tun kamene nad sebou. Zavřela oči, zhluboka se nadechla. Vzduch byl těžký.

„Kristapána, to je jen prázdná místnost“ postěžoval si plavovlasý americký turista. Měl na sobě tričko s nápisem Černé díry nejsou vidět.

Erika přikývla, pak vykročila tunelem dolů. Když dorazila na velkou galerii, byl tam už dav lidí. Vyšplhala až na vrchol za obézním Němcem a vystoupila po dřevěných schodech, aby se dostala na úroveň chodby ke Komnatě krále. Pak se musela protáhnout pod nízkou zdí. Po stranách bylo vidět drážky pro obrovské brány k zapečetění. Tohle možná myslel Nenefta: žulové uzavření hrobky. Ale brány, bloky kamene, se užívaly v mnoha pyramidách. Na těch, které byly ve Velké pyramidě, nic unikátnI'ho nebylo. Kromě toho ve Stupňovité pyramidě nebyly použity a Nenefta tvrdil, že způsob použili v obou.

Ačkoliv byla Komnata krále dost velká místnost, určitě nebyla dost velká, aby se v ní dal skladovat všechen záhrobní majetek faraóna tak důležitého, jako byl Chufu. Erika usoudila, že na faraónovy poklady byly zřejmě použity jiné komnaty, zvláště Komnata královny, která byla pod ní, a snad i velká galerie, ačkoliv mnozí egyptologové soudili, že velká galerie byla vybudována k uskladnění zapečetěných bloků ke svažité chodbě.

Erika neměla zdání, jak vysvětlit Neneftovy poznámky. Stejně jako ve věcech všech svých ostatních záhad, i zde zůstala Velká pyramida němá.

Do Komnaty krále se tlačilo víc a víc lidí. Erika usoudila, že potřebuje trochu vzduchu. Odložila průvodce, ale než odešla z komnaty, chtěla se podívat ještě na sarkofág. Zdvořile si klestila cestu místností, aby nakoukla do žulové schrány.

Věděla, že existuje spousta kontraverzí co do jejího původu, stáří a účelu. Byla dost malá na královskou rakev a spousta egyptologů pochybovala, že je to vůbec sarkofág.

„Slečno Baronová…,“ řekl vysoký, ale zvučný hlas.

Erika se otočila, strnula, když zaslechla své jméno. Přelétla pohledem lidi, kteří jí byli nejblíže. Nezdálo se, že by se na ni někdo díval.

Pohlédla dolů.

Asi desetiletý chlapeček andělského vzezření, v potrhané galabii, se na ni usmíval.

Slečna Baronová?“

„Ano,“ řekla Erika váhavě.

„Musíte jít do krámu Curio podívat se na sochu. Musíte jit dneska.

Musíte jít sama.“

Chlapec se otočil a zmizel v davu lidí.

„Počkej.“ zvolala Erika. Prodírala se davem, hledala ho očima, ale chlapec už byl ve třech čtvrtinách cesty dolů. Erika začala sestupovat z galerie, ale po dřevěných žebřinách se šlo hůř dolů než nahoru. Chlapci to zřejmě potíže nedělalo, rychle zmizel v průchodu do svažité chodby.

Erika zpomalila do bezpečného tempa. Věděla, že už ho nedohoní.

Přemýšlela o vzkazu a ucítila prudké vzrušení. Obchod Curio! Její trik zabral. Našla tu sochu!