Robin Cook
překlad: Alena Amchová

ÚNOSNÉ RIZIKO
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

(9) Pátek, 12.srpna 1994

Přišel srpen, horký a suchý. V červenci téměř nepršelo a nemilosrdné sucho pokračovalo i v dalším měsíci. Tráva před domem, kde Kim bydlela, už nebyla zelená, ale hnědá.

Srpen jí však přinesl v práci úlevu. Kinnard odešel na dvouměsíční stáž do salemské nemocnice, a tak se nemusela obávat každodenních setkání s ním. Už se také se staniční sestrou dohodla, že bude mít celé září volné. Podařilo se jí to tak, že spojila náhradní volno s neplacenou dovolenou. Staniční nebyla její žádostí právě nadšena, ale udělala kompromis, jen aby ji úplně neztratila.

Začátek měsíce také poskytl Kim více volného času, protože Edward byl neustále pryč. Cestoval letadlem po celých Státech a tajně sháněl personál pro Omni Pharmaceuticals. Na Kim však nezapomínal. Navzdory nabitému dennímu programu jí volal každý den kolem desáté těsně předtím, než šla spát. Stále jí také posílal květiny. Teď už to však byla jen jedna růže denně, což jí připadalo mnohem vhodnější.

Kim neměla problémy s přemírou volného času. Večery trávila četbou knih o salemských procesech s čarodějnicemi a o puritánské kultuře.

Každý den také zajížděla kontrolovat práce na domku a na laboratoři.

Úpravy probíhaly neobyčejně rychlým tempem. Na laboratoři sice pracovalo mnohem více dělníků než na domku, ale i tam byla renovace dál, než čekala. Ještě než byly dokončeny truhlářské práce, začalo se s natíráním.

Kim připadalo, že největší ironii na celém projektu s přestavbou je fakt, že to na jejího otce udělalo velký dojem, zvlášť vybudování laboratoře z bývalých stájí. Nesvěřila se mu, že s touhle částí renovace nemá nic společného a že to vůbec nebyl její nápad.

Pokaždé když přijela na salemský pozemek, strávila nějaký čas v zámku a pečlivě probírala zaprášené hromady dokumentů a knih. Výsledky ji však zklamaly. Nález tří dopisů byl sice povzbuzující, šestadvacet hodin následného hledání však žádné srovnatelné úspěchy nepřineslo. A tak se tedy ve čtvrtek jedenáctého rozhodla, že bude sledovat stopu, kterou zatím má. Odvezla dopis Increase Mathera do Bostonu a sbírala odvahu k tomu, že s ním zajde na Harvardskou univerzitu.

Dvanáctého srpna se konečně odhodlala a po práci vešla na rohu Charles a Cambridge Street do stanice podzemní dráhy. Po té zkušenosti na radnici, což byl naprosto ztracený podnik, protože Ronald nikdy žádnou petici guvernérovi neposlal, teď mnoho optimismu necítila. Dokonce ani nedoufala, že na Harvardu objeví důkaz proti Elizabeth, po kterém pátrá. Říkala si, že šance, že by dotyčný důkaz ještě stále byl ve vlastnictví univerzity, je mizivá, a navíc čekala, že ji lidé na Harvardu budou považovat za nějakého podivína. Kdo jiný by přišel pátrat po tři sta let starém předmětu, jehož charakter těch pár vět, které se o něm zmiňovaly, ani neudávalo?

Čekala na vlak a několikrát se přitom obrátila k odchodu, ale pokaždé si připomenula, že je to jediné vodítko, které má. Měla tedy dojem, že je její povinností tuto stopu sledovat, ať už povede kamkoli.

Vyšla z metra a ocitla se v obvyklém zmatku na Harvard Square. Sotva však přešla přes Massachusetts Avenue a vešla na univerzitní půdu, hluk aut a lidského davu překvapivě rychle utichl. Kráčela po klidných cestách stíněných stromy kolem břečťanem porostlých cihlových zdí a uvažovala o tom, jak asi vypadal Harvard v sedmnáctém století, kdy tam studoval Ronald Stewart. Žádná z budov, kolem kterých procházela, jí však nepřipadala dost stará na to, aby ji Ronald zažil.

Vzpomněla si, že se Edward zmiňoval o Widenerově knihovně, a rozhodla se, že zkusí štěstí nejprve tam. Vystoupala po širokých schodech a prošla mezi ohromnými sloupy. Byla dost nervózní a musela se nutit jít dál. V informacích učinila dost nejasný dotaz, kde by se mohla něco dozvědět o velmi starých předmětech. Poslali ji do kanceláře Mary Custlandové.

Mary Custlandová byla dynamická žena kolem čtyřicítky, stylově oblečená v tmavomodrém kostýmu, bílé blůze a s barevným šátkem kolem krku. Příliš neodpovídala tradiční představě o knihovnici. Na štítku stálo, že je kurátorkou vzácných knih a rukopisů. Ke Kimině úlevě však byla příjemná a milá a hned se ptala, co pro ni může udělat.

Kim vytáhla dopis, podala jí ho a zmínila přitom, že adresát je její dávný příbuzný. Začala vysvětlovat, o co jí jde, ale Mary ji přerušila.

"Promiňte," pronesla zaraženě. "Tohle je dopis od Increase Mathera!"

Přitom opatrně posunula prsty až na samý okraj papíru, jako by držela v ruce svátost.

"To jsem právě vysvětlovala," kývla Kim.

"Moment, já jen zavolám Katherine Sturburgovou," Řekla Mary.

Opatrně položila dopis na stůl a zvedla telefon. Zatímco čekala na spojení, vysvětlila Kim, že Katherine se specializuje na materiály ze sedmnáctého století a obzvlášť se zajímá o Increase Mathera.

Když vyřídila telefonní hovor, zeptala se, kde Kim k dopisu přišla. Kim začala vysvětlovat, ale vtom dorazila Katherine. Byla to starší šedovlasá žena s brýlemi na čtení usazenými na špičce nosu. Mary je obě představila a podala Katherine dopis.

Katherine opatrně, jen špičkou prstu dopis obrátila, aby si jej mohla přečíst. Kim se okamžitě zastyděla, když si uvědomila, jak s listinou bezstarostně zacházela.

"Tak co si o tom myslíš?" zeptala se Mary Katherine, když viděla, že už má dopis přečtený.

"Je rozhodně autentický," prohlásila Katherine. "Poznám to jak podle písma, tak podle syntaxe. Je to fascinující dopis. Vztahuje se jak k Williamu Brattlovi, tak i k Johnu Leverettovi. Co je ale ten důkaz, o němž hovoří?"

"O to právě jde," řekla Kim. "Proto jsem tady. Začala jsem tím, že jsem se chtěla něco dovědět o své příbuzné ze sedmnáctého století Elizabeth Stewartové, a od toho jsem se dostala až k řešení téhle hádanky. Doufala jsem, že mi Harvardská univerzita pomůže, protože ten důkaz, ať už to bylo cokoli, byl uložen tady."

"Co je ta souvislost s čarodějnictvím?" zeptala se Mary.

Kim vysvětlila, že Elizabeth byla zapletena do čarodějnických procesů v Salemu a že ten neznámý důkaz byl použit k jejímu odsouzení.

"Měla jsem si domyslet, že je tu souvislost s tou salemskou záležitostí, hned jak jsem viděla to datum," podotkla Katherine.

"Když se o tom důkazu Mather zmiňuje podruhé, hovoří o něm jako o "Elizabetině dědictví", zdůraznila Mary. "To je zvláštní slovní obrat. Zdá se mi, že myslí něco, co Elizabeth buď vyrobila sama, nebo co získala pomocí nějakého značného úsilí nebo bohatství."

Kim přikývla. Vyložila jim svou představu o nějaké knize se zápisky, ale připustila, že by to mohlo být cokoli, co v těch dobách bývalo spojováno s čarodějnictvím nebo nadpřirozenými záležitostmi.

"Myslím, že to mohla být nějaká panenka," podotkla Mary.

"To mě také napadlo," souhlasila Kim.

Obě knihovnice se radily, jak nejlépe získat přístup k ohromným zdrojům, kterými knihovna disponuje. Po krátké diskusi usedla Mary k terminálu a napsala jméno ELIZABETH STEWARTOVÁ.

Asi minutu nikdo nepromluvil. Jediná věc, která se v místnosti pohnula, byl blikající kurzor na tmavém monitoru, jak počítač prohledával rozsáhlé databanky. Když se na monitoru něco objevilo, v Kim vzrostla naděje.

Dlouho však nevydržela. Všechny Elizabeth Stewartové pocházely z devatenáctého a dvacátého století a nebyly s ní příbuzné.

Mary potom vyťukala heslo RONALD STEWART, ale s podobným výsledkem. Žádné odkazy na sedmnácté století se neobjevily. Dále Mary zkusila, jestli by se na Stewartovy nenašel nějaký odkaz u hesla INCREASE MATHER. Pod tímto heslem sice bylo bohatství materiálu, ale nebyly tam uvedeny žádné odkazy na jméno Stewart.

"To mě vůbec nepřekvapuje," poznamenala Kim. "Nebyla jsem moc optimistická, když jsem sem šla. Doufám, že vás to příliš neobtěžovalo."

"Naopak," prohlásila Katherine. "Jsem moc ráda, že jste nám ten dopis ukázala. Byli bychom moc rádi, kdybychom si mohli udělat kopii do archivu, kdyby vám to nevadilo."

"Samozřejmě že ne," řekla Kim. "Až dokončím tohle pátrání, velmi ráda knihovně ten dopis věnuju."

"To by od vás bylo ohromně laskavé," usmála se Mary.

"Vzhledem k tomu, že se nejvíc zajímám o Increase Mathera, velmi ráda se ve svých obsáhlých materiálech podívám po jménu Elizabeth Stewartová," slíbila Katherine. "Ať už to bylo cokoli, měla by o tom být nějaká zmínka, protože Matherův dopis potvrzuje, že byl předán Harvardu. Debata o důkazech použitých v salemských čarodějnických procesech byla skutečně vzrušená, a tak o ní máme rozsáhlé materiály. Mám pocit, že právě na to Mather ve svém dopise naráží. Takže je ještě pořád šance, že bychom mohli něco najít."

"Děkuji vám, že se tak snažíte," řekla Kim. Dala jim telefonní čísla do práce i domů.

Knihovnice si vyměnily zasvěcený pohled. Pak Mary promluvila: "Nechci vypadat jako pesimistka, ale měla bych vás upozornit, že šance najít samotný důkaz je minimální, ať už tím důkazem bylo cokoli. 12.ledna 1764 se tu v Harvardu přihodila velká tragédie. V té době se Stará harvardská síň používala jako sídlo Všeobecného soudu, protože v Bostonu řádila epidemie neštovic. Oheň, který té ledové noci zůstal nešťastnou náhodou v krbu, bohužel způsobil požár, který zničil budovu i její obsah, jenž byl nesmírně cenný. Byly tam portréty všech rektorů a mecenášů univerzity i knihovna s pěti tisíci svazků. Vím toho o tom požáru dost, protože to byla nejhorší tragédie v historii knihovny. Knihovna však neztratila pouze knihy, byla tam i sbírka vycpaných zvířat a ptáků a ještě jakási veliká zvláštnost, popisovaná jako "depozitář kuriozit."

"To vypadá, jako by tam mohly být předměty spojené s okultními záležitostmi," poznamenala Kim.

"To rozhodně," souhlasila Mary. "Je dost pravděpodobné, že to, co hledáte, bylo součástí této záhadné sbírky. To ale asi nikdy nezjistíme.

Katalog sbírky vzal totiž při tom požáru také zasvé."

"To ale ještě pořád neznamená, že o tom předmětu nemůžu najít nějakou zmínku," řekla Kim. "Budu se snažit, jak jen to půjde."

Kim scházela po schodech z knihovny a připomínala si, že nečekala, že bude mít úspěch, a tak by tedy neměla být zklamaná. Alespoň se jí nikdo nesmál a knihovnice měly o dopis skutečný zájem. Kim si byla jistá, že budou dál pátrat po její příbuzné ze sedmnáctého století.

Dojela metrem zpátky na Charles Square a vyzvedla si auto z nemocniční garáže. Původně se chtěla vrátit domů, aby se převlékla, ale cesta na Harvard jí zabrala víc času, než čekala. Teď musela jet na letiště, kde měla vyzvednout Edwarda, který se vracel ze západního pobřeží.

Letadlo přistálo přesně. Edward měl jen příruční zavazadla, a tak se nijak nezdržoval a zamířil přímo na parkoviště.

"Nemohlo to jít líp," oznámil jí. Měl rozjařenou náladu. "Jenom jeden člověk odmítl pracovat pro Omni. Jinak byl každý, s kým jsem mluvil, nadšením bez sebe. Všichni si myslí, že Ultra rozbije bank."

"Kolik jim toho říkáš?" zajímalo ji.

"Skoro nic, dokud se nezavážou," odpověděl Edward. "Nebudu přece nic riskovat. Ale i když jim říkám jen ty všeobecné věci, jsou všichni tak nadšení, že jsem ani nemusel vydat moc kmenových akcii. Dosud jsem upsal jen čtyřicet tisíc investovaných akcii."

Netušila, o čem to mluví, ale nezeptala se. Došli k autu a Edward si dal zavazadla do kufru. Pak nasedli a vyjeli z garáže.

"Jak pokračuje renovace?" zeptal se.

"Dobře," odpověděla mu bezvýrazně.

"Zdá se, že jsi nějaká špatná."

"Asi jo," přikývla. "Sebrala jsem dneska odvahu a zašla se zeptat na Harvard, jestli nemají nějaké informace o tom důkazu."

"Neříkej mi, že tam na tebe byli oškliví," zatvářil se nevěřícně.

"Ale ne, byli moc ochotní. Problém je v tom, že pro mě neměli žádné dobré zprávy. V roce 1764 byl na Harvardu velký požár a ten zničil knihovnu a taky sbírku, které říkali depozitář kuriozit. A aby to bylo ještě horší, zmizel i katalog té sbírky, takže teď už nikdo neví, co obsahovala.

Obávám se, že Elizabetin důkaz je doslova v kouři."

"Takže se asi nejspíš budeš muset vrátit k těm dokumentům v zámku."

"Asi jo," povzdechla si. "Jenže už mě jaksi přešlo to počáteční nadšení."

"Jak je to možné?" podivil se Edward. "Nález těch dopisů od Sewalla a obou Matherů tě přece musel dost povzbudit, ne?"

"To jo," souhlasila Kim. "Postupem času mě ale to nadšení začalo opouštět. Strávila jsem od té doby hledáním skoro třicet hodin, a nenašla jsem ani jeden papír s datem šestnáct set a něco."

"Říkal jsem ti přece, že to nebude jednoduché," připomněl jí.

Kim na to nic neřekla. Poslední věc, kterou v téhle chvíli potřebovala, bylo, aby jí říkal to známé Vždyť jsem ti to povídal.

Když přijeli k Edwardovi domů, zavolal Stantonovi ještě dřív, než si svlékl sako. Kim ho poslouchala, jak popisuje úspěchy při náboru zaměstnanců laboratoře.

"Oba máme dobré zprávy," řekl jí pak, když zavěsil. "Stanton už má většinu z těch čtyř a půl milionu v kapse a také zažádal o ten patent. Už to rozjíždíme na plný pecky."

"To mám radost," usmála se Kim, a zároveň si povzdechla.