Michael Crichton
překlad: Jiří Schindler

KMEN ANDROMEDA
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

pátý den
ROZUZLENÍ

30 / Poslední den

Nějaký hlas jakoby z velké dálky řekl: „Už se z toho dostává.“

„Opravdu?“

„Ano, podívejte se.“

A pak o chvilku později se Hall rozkašlal, když mu cosi vytahovali z krku. Zalapal po dechu a otevřel oči. Díval se na něho starostlivý ženský obličej. „Už je vám dobře?“

„Rychle se to zlepšuje.“

Hall chtěl odpovědět, ale nemohl. Ležel nehybně na zádech a jen si uvědomoval, že dýchá. Zprvu to šlo ztuha, ale postupem času se to upravilo, šlo to mnohem snáze a žebra se mu zdvíhala bez jakékoliv námahy. Otočil hlavu a zeptal se: „Jak dlouho?“

„Asi čtyřicet vteřin,“ řekla dívka, „pokud to můžeme odhadnout. Čtyřicet vteřin bez dechu. Už jste modral, když jsme vás našli, ale hned jsme vás intubovali a dali na respirátor.“

„Kdy to bylo?“

„Tak před dvanácti až patnácti minutami. Ligamin nepůsobí dlouho, ale stejně jsme měli o vás starost… Jak je vám?“

„Ujde to.“

Rozhlížel se po místnosti. Byl na ošetřovně ve čtvrtém patře. Na protilehlé stěně byl televizní monitor a na něm Stone. Hall ho pozdravil.

Stone se zašklebil: „Blahopřeju.“

„Jak vidím, bomba nevybuchla, že?“

„Ne. Nevybuchla,“ odpověděl Stone.

„To je dobře,“ řekl Hall a zavřel oči. Spal déle než hodinu, a když se probudil, byla obrazovka vypnuta. Ošetřovatelka mu oznámila, že Stone hovoří s Vandenbergem.

„Co se děje?“

„Předpokládá se, že mikroorganismus je v téhle chvíli už nad Los Angeles.“

„No a?“

Ošetřovatelka pokrčila rameny. „Nic. Zdá se, že už je neškodný.“

 

„Vůbec nic,“ řekl Stone o mnoho později. „Je zřejmé, že zmutoval na zcela neškodnou formu. Stále čekáme na zprávu o nějaké záhadné smrti nebo onemocnění, ale už je to šest hodin a každou minutu je to méně pravděpodobné. Máme za to, že nakonec vymigruje pryč z naší atmosféry, protože tady je příliš mnoho kyslíku. Ovšem kdyby byla tam ve Wildfiru spustila ta bomba…“

Hall se zeptal: „Kolik času ještě zbývalo?“

„Když jste otočil klíčkem? Třicet čtyři vteřiny.“

Hall se usmál. „Takového času. To není skoro ani napínavé.“

„Možná tam, kde jste byl vy,“ řekl Stone. „Ale v pátém patře to napínavé bylo, na to můžete vzít jed. Já jsem vám neřekl, že pro zesílení účinku podzemní detonace se měl z pátého patra vyčerpat všechen vzduch, a to od třicáté vteřiny před výbuchem.“

„Aha,“ řekl Hall.

„Už jsme to ale všechno zvládli,“ pokračoval Stone, „máme mikroba a můžeme pokračovat ve zkoumání. Už se nám podařilo charakterizovat celou řadu mutant. Je to s podivem, jak je ten mikrob proměnlivý.“ Usmál se. „Můžeme se myslím spolehnout, že se přestěhuje nahoru do atmosféry, aniž tady na zemi způsobí nějakou škodu, takže tenhle problém nás nepálí. Už víme, co se tu děje, pokud jde o ty mutace. To je totiž důležité: že tomu rozumíme.“

„Rozumíme,“ opakoval Hall.

„Ano,“ odpověděl Stone. „Musíme rozumět.“