Václav Čtvrtek

O VÍLE AMÁLCE A ŽABCE MÁRINCE
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Jak měli starost pro perličku

Vodní myšák Harýzek chodil po břehu a přemýšlel tajné myšlenky.

Žabák Josef se dívá z tůňky a zavolal na něho:

"O čem přemýšlíš, Harýzku? To asi zas bude věc!"

Harýzek radši odešel do puškvorců, aby na něm Josef něco nepoznal. On totiž přemýšlel o tom, jak vyhnat Márinku s Josefem z tůňky. Jenže hlavu měl prázdnou jako měchejřek, ne a ne dostat chytrý myšácký nápad.

Vtom se na krajíček tůňky přikolíbala škeble. Uložila se do bahna jako do peřin a vzdychla si hlasem tak pomaloučkým, že od slova ke slovu to bylo k nepřečkání:

"Na hlubině není žádné spaní. Není nad mělčinku."

A zívla a usnula.

Jenže jak si škeble zívla, vykutálela se z ní perlička.

Harýzek se uhodil tlapkou do čela:

"Zrovna jsem dostal nápad!"

Popadl perličku a chce s ní zmizet v tůňce.

Škeble se protrhla ze sna a vzdychla z polospaní:

"Harýzku, já tě vidím."

Myšák Harýzek utekl s perličkou do rákosí.

Tou dobou seděla žabka Márinka na zeleném polštářku z řasy. Byla sama doma.

Vtom k ní přijde Harýzek. Točí v tlapkách perličkou, tváří se jako myšandílek a povídá:

"Kdepak je Josef?"

"Ale šel chytit pár much na hraní," řekla Márinka.

Harýzek mlčí a točí v tlapkách perličkou před sebou.

"Zkus to taky, Márinko."

A Harýzek postrkuje tlapkou perličku vždy o kousek dál. Přes písek, po louce a dál a dál, až k houští.

Márinka pořád za perličkou. Za houštím se polekala:

"Vždyť jsem tu v úplné cizině!"

"V úplně cizí cizině, odkud žádná žabka nikdy netrefí domů," křikl myšák Harýzek, popadl perličku a byl pryč.

Josef se zatím vrátil domů a našel tam jen prázdný polštářek ze zelené řasy. Posadil se na něj a čekal.

Najednou slyší, jak mu někdo povídá hlasem tak pomaloučkým, že od slova ke slovu bylo k nepřečkání:

"To by ses, Josefe, načekal. Márince se stalo neštěstí. Ale než bych ti to všecko vypověděla, dávno bych to zapomněla."

A škeble si zívla a zaklímala.

"Co teď," myslí se bez rady žabák Josef.

Ale to už se tam vine vodní myšák Harýzek. Tváří se jako myšandílek a točí v tlapkách perličkou.

"Nevíš o Márince?" zeptal se Josef.

A harýzek jen točí v tlapkách perličkou.

"Když se, Josefe, sebereš a půjdeš z tůňky a nikdy už sem nepáchneš ani nožkou, tak já ti o té tvé Márince povím."

Josef řekl:

"Je to smutná věc, ale já to pro Márinku udělám."

"A bude tu už jednou pokoj od vás ukuňkaných kuněk," řekl Harýzek a spokojeně si kroutil vousky.

Jenže vtom povídá někdo hlasem, že od slova ke slovu to bylo k nepřečkání:

"Josefe, nikam nechoď."

A znova:

"Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď."

A zas:

"Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď. Josefe, nikam nechoď."

"Byla to škeble. A pořád dokola a pomaloučku, že od slova ke slovu to bylo pro uspání.

Myšák Harýzek si zívl. Dvakrát si zívl a potřetí se lekl, aby mu škeble neoplatila za perličku a Josef za Márinku, kdyby usnul. Upustil perličku a utekl do díry.

Josef pak Márinku dlouho hledal. Našel ji až za houštím a řekl:

"Už jsem tu, Márinko."