Daniel Defoe
překlad: Josef V. Pleva

ROBINSON CRUSOE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI
VÁNOCE. ZEMĚTŘESENÍ. ROBINSON MÁ OPĚT OHEŇ

Jednoho dne přepočítával Robinson ve svém kalendáři dny, aby se přesvědčil, kolik mu zbývá ještě do konce roku. Vypočetl, že je právě pětadvacátého prosince. Vánoce! Včera byl Štědrý den

Robinsona ani ve snách nenapadlo v horkých a slunečných dnech, že se přiblížily vánoce. Jak jinak je právě v této době v daleké jeho vlasti! Tam v čistém, mrazem vonícím vzduchu spí příroda pod bělostným příkrovem sněhu. Na stromech se usazuje jako křišťál jiskřící jinovatka. Dny jsou podmračené a slunce se ukáže málokdy. Rozednívá se až v poledních hodinách a odpoledne se již zase smráká. Jak docela jinak je tomu zde! Palčivé slunce svítí na bezmračné obloze celý den a krajina přímo kypí bujnou zelení

Robinson, přemožen dojetím, vzpomínal na vánoce, které trávil v otcovském domě. Vzpomínal, jak počátkem prosince se obyčejně s maminkou radili, jakým dárkem překvapí o vánocích tatínka. Podobné tajně se jistě radila maminka s tatínkem o dárku pro něho i pro všechny blízké lidi v domě

Jak rád chodil před vánocemi s maminkou po různých nákupech oživlými ulicemi zapadlými sněhem. Ve vysokém sněhu byly vyšlapány jen úzké chodníčky těsně při domech. Prostředkem ulice uháněly saně, rolničky zvonily. Všude byl radostný spěch a chvat. Na velkém rynku podupávali kramáři ve vysokých botách u svých bud... Vánoční trhl Jaká to byla pastva pro oči... V noci pak se změnilo město přímo pohádkově tajemným kouzlem. Sníh na zemi i na střechách svítil matně modrým nádechem pod ostře jasnými hvězdami, zatímco osvětlená okna domů i vysokého kostela měkce stlala svůj zlatožlutý jas na hebký povrch sněhu. Záři oken tlumila lehounká mrazivá mlha. Z matné temnoty vycházely postavy lidí, na okamžik ozářeny závojem světla, řinoucího se z oken, měnily se v neskutečná zjevení. .

Nad městem hlaholily nočním tichem zvony. Sněhové vločky se pomalu snášely k zemi a třpytily se v proudu světla. Jak krásné to byly chvíle v zšeřelém chrámu, jak tajemné! Lidé aspoň jednou v roce se na sebe usmívali srdečněji, i ruce si více tiskli..

Robinsonovi se úžila dojetím hruď a oči mu vlhly. Zažije ještě někdy takovou posvátnou chvíli? Což musel teprve zde objevit její kouzlo a krásu? Teď ve vzpomínkách daleko mocněji působil vzdálený ten obraz na Robinsonovo nitro

Poslední vánoce doma byly před šesti lety. Tenkrát dostal od rodičů nový oblek z tmavě modrého sametu. Vzpomíná na milou vánoční besedu, kdy všichni seděli v největším pokoji u praskajícího krbu. Na velkém stole v jídelně zářila cetkami zdobená jedlička. Vzduch byl prosycen vůní jehličí a pečeného cukroví. Před slavnostní večeří na Štědrý den četl otec z bible nahlas kapitolu z evangelia Lukášova o narození Páně pro celou rodinu, shromážděnou kolem stolu. Po večeři se vzájemně rozdávaly dárky. Robinson pak políbil rodičům tvář i ruce

Tenkrát otec, odevzdávaje mu vánoční dárek, promluvil k němu s dojetím: "Máme z tebe, synku, radost, žes zanechal darebného myšlení na cesty světem (...)

(......)