Daniel Defoe
překlad: Josef V. Pleva

ROBINSON CRUSOE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II
PRVNÍ CESTA PO MOŘI. MOŘSKÁ NEMOC. BOUŘE. ZTROSKOTANÍ LODI

Druhého dne ráno, bylo to právě 1. září 1661, se Robinson octl na palubě trojstěžňového kupeckého korábu

Konečně se splnil jeho dávný sen! Bude se plavit po moři na velikém korábu

Na lodi se již konaly přípravy k odjezdu. Kotvy byly zdviženy. Robinson pozoroval se zatajeným dechem, jak mrštně a hbitě lezou námořníci po provazových žebřících, aby v krkolomné výši odvázali plachty. Netrvalo dlouho, plachty se větrem nadmuly a koráb opouštěl hullský přístav

Když Robinson viděl, že loď" opouští již ústí řeky Humberu a vplouvá na širé moře, rozbušilo se mu rozčilením srdce. V té chvíli však zapomněl na všechno. Nemyslel na domov, ale na to, jak se loď za chvíli octne v nekonečném oceánu. Hleděl teď k zemi, která se vzdalovala. Z mlžného oparu vystupovaly v dáli věže města Hullu. Po několika hodinách se již země na západě jevila jen jako úzký mlhavý pruh. Robinson se procházel s Martinem po palubě a ten mu ukazoval zařízení lodi. Poučoval jej o plachtách, vysvětloval, proč má koráb tři stěžně, proč prostřední stěžeň musí být nejvyšší. A Robinson byl nevýslovně šťasten

Loď plula až do poledne velmi klidně. Po obědě však se náhle zvedl silný vítr. Moře se počalo vzdouvat. Loď se kolébala stále víc a víc z boku na bok. Robinson pocítil velkou úzkost. Zvedal se mu žaludek, rozbolela ho hlava a zvracel. Martin si všiml, jaká se stala najednou s jeho přítelem změna. Usmál se, neboť znal tyto příznaky mořské nemoci již dávno z vlastní zkušenosti

"Nic si z toho nedělej, příteli," řekl Martin Robinsonovi, "dostaneš asi mořskou nemoc. To se i mně přihodilo, a nejednou. Na mořskou nemoc se však neumírá.

Robinsona na palubě již nic netěšilo a přál si být sám. "Půjdu si, Martine, lehnout. Věř, už dávno mi nebylo tak špatně. A je mi opravdu čím dál hůř.

"Běž, Robinsone. Večer budeš zase zdráv, uvidíš. Možná, že spolu i povečeříme.

Jak můžeš, Martine, tak lehkovážně mluvit, myslí si Robinson a vleče se potácivým krokem do své kajuty. V kajutě sklesl jako bez vlády na podlahu. V úzkostech vzpomínal teď na domov a v této chvíli velmi litoval, že se dal zlákat a vstoupil na loď. V tomto utrpení poznal, ovšem pozdě, svou pošetilost. Náhle se loď prudce naklonila na bok. V lodi zlověstně zapraskalo. Drobný nábytek v kajutě se roztančil po podlaze. Jedna židle se převrhla a udeřila Robinsona do hlavy. Prudká bolest jej vzpamatovala natolik, že vstal a zoufale se držel stolu, který byl připevněn k podlaze šrouby. Došoural se k svému loži. I na loži se musel ze všech sil zoufale držet, aby ho prudké kymácení lodi nevyhodilo z lůžka na podlahu. Ach, myslí si Robinson, přežiju-li tuto strašnou chvíli a uzdravím-li se, přísahám, že na loď již nikdy nevstoupím!

Větrná bouře zuřila až do večera. Když vyšly první hvězdy, vítr se utišil. Loď se přestala kolébat a plula opět klidně. Robinsonovi se ulevilo a vzápětí usnul tvrdým spánkem

Procitl až za bílého dne. Včerejší nevolnost i úzkost byla (...)

(......)