Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DESÁTÁ

Druhého třetího dne nato mi ráno zároveň s probuzením svitla šťastná myšlenka, že nejlepší krok, jaký mohu učinit k tomu, abych se pozvedl k neobyčejnosti, bude dostat z Biddy všechno, co ví sama. Ve shodě s tímto skvělým nápadem jsem oznámil Biddy, když jsem téhož večera přišel k pratetě pana Wopslea, že mám obzvláštní důvod, abych si přál v životě vyniknout, a že bych jí byl nesmírně vděčný, kdyby se o všechnu svou učenost mohla podělit se mnou. Biddy, která byla nejúčinlivější děvče pod sluncem, ihned prohlásila, že to udělá, a v pěti minutách také začala svůj slib plnit.

Vyučovací program neboli běh, zavedený páně Wopsleovou pratetou, lze rozložit v následující osnovu. žáci chroupali jablka a strkali si navzájem za krk slámu, dokud prateta pana Wopslea nenabrala dost sil, aby se rozkolíbala a švihla mezi ně březovou metlou, ač trefí toho nebo toho. žáci přijali tento výpad s všemožnými známkami posměchu a potom se sesedli do řady a s bzučivým šepotem si podávali z ruky do ruky rozdrchanou knihu. V knize byla abeceda, nějaké t počty a tabulky a trocha pravopisu - totiž po pravdě řečeno, kdysi to tam bývalo. Jakmile začal tento svazek kolovat, upadla prateta pana Wopslea do hlubokého bezvědomí, jež mělo původ buď ve spavosti, nebo v revmatickém ochromení. V té chvíli žáci mezi sebou uspořádali konkurenční zkoušku na téma "Boty" čili hromadnou soutěž za účelem zjištění, kdo komu dokáže nejtvrději přišlápnout palec u nohy. Toto mentální cvičení trvalo, dokud je nerozehnala Biddy a nerozdala mezi ně tři zmrzačené bible (vypadaly, jako by je někdo nedovedně upižlal od tlustého konce jakéhosi špalku), tištěné nejmírněji řečeno nečitelněji než kterákoli literární kuriozita, jaká mi od té doby přišla do ruky, celé potřísněné rezavými skvrnami a obsahující mezi listy rozličné rozmačkané exempláře z říše hmyzu. Tuto část kurzu neobyčejně zpestřilo několik soubojů mezi Biddy a jednotlivými vzpurnými studiosy. Když zápolení skončilo, udala Biddy číslo stránky a potom jsme četli nahlas, co jsme uměli - nebo co jsme neuměli - všichni vespolek v strašlivém řevu, přičemž Biddy vysokým, pronikavým, jednotvárným hlasem předříkávala a nikdo z nás neměl nejmenší ponětí o tom ani zbla úcty k tomu, o čem jsme četli. Když tento hrozný kravál trval jistou dobu, automaticky probudil pratetu pana Wopslea, která se potom doškobrtala nazdařbůh k některému chlapci a vytahala ho za uši. Tím se rozumělo, že kurz pro ten večer končí, a my se s pokřikem intelektuálního vítězství vyhrnuli na čerstvý vzduch. Sluší se poznamenat, že se žádnému žákovi nebránilo, aby se zabavoval tabulkou nebo dokonce inkoustem (byl-li kdy nějaký po ruce), že však v zimním období nebylo snadné se tomuto studijnímu oboru věnovat, poněvadž hokynářský krámek v němž se vyučování konalo - a který byl pro pratetu pana Wopslea i obývacím pokojem a ložnicí - měl pouze chabé osvětlení, neboť je obstarávala jediná uplakaná (...)

(......)