Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Byl jsem v duchu stále neklidnější kvůli tomu bledolícímu mladému pánovi. Čím víc jsem na ten zápas myslel a připomínal si bledolícího mladého pána na zádech s obličejem v rozličných stupních opuchlosti a zrudlosti, tím jistější mi připadalo, že se mi za to něco stane. Cítil jsem, že krev bledolícího mladého pána padá na mou hlavu a že zákon za ni vezme svou odplatu. Ačkoli jsem neměl žádnou určitou představu o trestu, kterému mám propadnout, bylo mi jasné, že vesničtí chlapci se nemohou jen tak potloukat krajem, pustošit domy vznešeného panstva a pouštět se do anglické studující mládeže, aby se tím nevystavovali přísnému potrestání. Po několik dní jsem se dokonce držel co možná doma, a než jsem už na nějakou pochůzku šel, nakukoval jsem napřed s největší opatrností a rozechvělým strachem z kuchyňských dveří, aby mě snad nepředvídaně nezaskočili zřízenci z okresní věznice. Nos bledolícího pána mi potřísnil krví kalhoty a já se pak v hloubi noci pokoušel ten důkaz své viny vyprat. O zuby bledolícího mladého pána jsem si odřel klouby a pak jsem tisícerými kejkly motal a namáhal svou obrazotvornost vymýšleje si rozličná neuvěřitelná vysvětlení pro tuto zrádnou okolnost, až mě dovlečou před soudní tribunál.

Když nadešel den, kdy jsem se měl vrátit na místo svého násilného činu, má hrůza dostoupila vrcholu. Nebudou na mne snad v záloze za vraty číhat pochopové spravedlnosti, schválně vyslaní z Londýna? Nebo nevezme snad slečna Havishamová odplatu raději do vlastních rukou a nepomstí sama pohanu spáchanou na jejím domě? Co když v těch svých rubášovitých šatech vstane, vytáhne pistoli a prostě mě na místě zastřelí? Nebo si třeba najme nějaké kluky - početnou tlupu žoldáků - a podplatí je, aby mě v pivovaře přepadli a vymlátili ze mne duši. Bylo velkým důkazem mé důvěry v charakter toho bledolícího mladého pána, že jeho jsem si ani jedinkrát nepředstavoval v roli účastníka těchto odvetných opatření; vždycky mi přicházela na mysl jako činy jeho ukvapených příbuzných, popuzených jeho zřízeným obličejem a rozhořčených soucitem s poničenou rodovou podobou.

Jenže k slečně Havishamové jsem jít musil, a také šel. A ejhle, z nedávné bitky nevzešlo nic! Nepadla o ní ani sebemenší zmínka a nikde v celém domě nebylo možné bledolícího mladého pána vypátrat. Našel jsem tutéž branku otevřenou a prozkoumal jsem zahradu, ba byl jsem se i podívat do oken toho zadního domku; ale pohled mi nečekaně zarazily zavřené okenice uvnitř za sklem a všechno bylo jako po vymření. Pouze v koutě, kde se zápas konal, se mi podařilo objevit důkaz, že mladý pán vůbec existuje. Byly tam stopy jeho zaschlé krve a já je lidským zrakům zakryl zahradní prstí.

Na široké chodbičce nad schody, která oddělovala budoár slečny Havishamové od onoho druhého pokoje, kde byl dlouhý prostřený stůl, jsem spatřil zahradní křeslo - lehkou židli na kolečkách, která se dala zezadu strkat. Postavili ji tam od mé minulé (...)

(......)