Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Byla to zkouška pro moje city, když jsem o dva dny později viděl Joea, jak se šňoří do svátečního, aby se mnou zašel k slečně Havishamové. Ale protože pokládal slavnostní oděv pro tu návštěvu za nezbytný, nehodilo se, abych mu říkal, že mnohem líp mu sluší jeho všední pracovní šaty; tím spíš, že jsem věděl, jak strašlivé si tím připravuje nepohodlí, a to výhradně kvůli mně, a že jenom pro mne si vytáhl vzadu límec od košile tak vysoko, až mu vlasy na temeni trčely jako chocholka z peří.

Při snídani sestra ohlásila svůj úmysl jít do města s námi a počkat na nás v krámě u strýce Pumblechooka, kde se pro ni stavíme, "až budeme se svými fajnovými dámami hotoví" - kteroužto stylizaci si Joe zjevně vykládal tak, že její rozhodnutí věští to nejhorší. Kovárna zůstala pro ten den zavřená a Joe napsal křídou na dveře (jak míval ve zvyku v oněch velice řídkých případech, kdy nestál u práce) jednoslabičné slovo PRIČ doplněné náčrtem šipky, o níž se mělo předpokládat, že míří směrem, kterým se vydal.

Do města jsme šli pěšky, přičemž sestra ve velmi širokém kastorovém klobouku kráčela napřed a vláčela s sebou košík jako velkou státní pečeť z pletené slámy, dřevěné přezůvky, rezervní šál a deštník, ačkoli byl pěkný slunný den. Není mi docela jasné, vláčela-li ty věci jako pokání nebo z holedbavosti; ale spíš myslím, že je vystavovala na odiv jako svůj movitý majetek - právě tak, jak se asi v triumfálním voze nebo průvodě se svým bohatstvím ukazovala Kleopatra nebo kterákoli jiná svrchovaná vladařka, když ji chytil rapl.

Jakmile jsme došli k Pumblechookovi, vpadla sestra do krámu a nás nechala být. Protože bylo skorem k polednímu, Joe a já jsme pokračovali rovnou dál k domu slečny Havishamové. Jako obyčejně branku otevřela Estella a hned v prvním okamžiku, jak se objevila, Joe smekl klobouk, zůstal stát a balancoval jím v obou rukou za střechu, jako by měl nějaký tajný naléhavý důvod k tomu, aby odhadl jeho váhu na půl čtvrtinky unce přesně.

Estella si ani jednoho z nás nevšímala, nýbrž vedla nás mlčky cestou, kterou jsem tak dobře znal. Šel jsem hned za ní a Joe byl poslední Když jsem se po něm v dlouhé chodbě ohlédl, ještě stále s největší pozorností vážil svůj klobouk v prstech a po špičkách nás následoval dlouhými kroky.

Estella mi řekla, že oba máme jít hned dál, a proto jsem vzal Joea za rukáv a zavedl jsem ho před slečnu Havishamovou. Seděla u svého toaletního stolku a okamžitě se po nás ohlédla.

"Aha!" oslovila Joea. "Vy jste manžel sestry toho hocha tady?"

Stěží bych si dovedl představit, že by můj drahý milý Joe mohl kdy vypadat tak nepodobný sám sobě a tak podobný nějakému prapodivnému ptáku jako nyní, když tu zůstal stát beze slova, s chocholkou načepýřenou a s ústy dokořán, jako by dychtivě čekal na žížalu.

"Vy jste manžel," opakovala slečna Havishamová, "sestry toho hocha tady?"

Bylo to úžasně trapné, ale Joe nedal jinak a po celý rozhovor (...)

(......)