Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Je věru žalostné, stydí-li se člověk za domov. Skrývá se v tom možná černý nevděk a trest za to je možná těžký a plně zasloužený - ale že to je žalostné, to mohu potvrdit.

Kvůli povaze mé sestry pro mne domov nikdy nebyl místem zvlášť příjemným. Ale Joe je posvětil a já v ně věřil. Věřil jsem v náš parádní pokoj jako v nejelegantnější salon; věřil jsem v hlavní dveře jako v tajuplný portál chrámu vznešenosti, jehož slavnostní otevření provází vždy oběť pečených kuřat; věřil jsem v kuchyň jako v příbytek slušný a čistý, i když nijak nádherný; věřil jsem v kovárnu jako v planoucí cestu k mužnosti a samostatnosti. Během jediného roku se to všechno změnilo. Teď to všechno bylo sprosté a obyčejné a za žádnou cenu bych si nepřál, aby to slečna Havishamová a Estella viděly.

Do jaké míry padala vina za nevděčné rozpoložení mé duše na mne samého, do jaké míry na slečnu Havishamovou a do jaké míry na mou sestru, to dnes nemá význam ani pro mne, ani pro nikoho jiného. Změna se udála ve mně; věc byla prostě hotová. Ač k dobrému nebo ke zlému, omluvitelně nebo neomluvitelně, stala se a byla hotová.

Kdysi mi připadalo, že až si konečně vyhrnu rukávy a půjdu do kovárny jako Joeův učedník, bude to pro mne vyznamenání a štěstí. Teď, když to pro mne byla nesporná skutečnost, jsem pouze cítil, že jsem celý uprášený mourem z dřevěného uhlí a že mou paměť po celý den tíží vzpomínka, proti níž je kovadlina učiněné peříčko. Později v životě na mne přicházely chvíle (jak se myslím stává většině lidí), kdy jsem nějakou dobu měl pocit, jako by se na všechny moje touhy a sny spustila hustá opona a odloučila mě nadále od všeho kromě jednotvárného soužení. Nikdy nespadla tato opona s neprůhledností tak těžkou jako v den, kdy se moje životní cesta táhla rovně přede mnou, narýsovaná právě nastoupenou učednickou dráhou u Joea.

Vzpomínám si, že jsem v pozdějším čase své "doby" stával v neděli večer, když se snášela noc, na hřbitově a porovnával svůj výhled do budoucna s pohledem na větrná blata a nacházel mezi nimi jistou podobnost při pomyšlení, jak jsou oba ploché a nízké a jak se mezi oběma táhne neznámá cesta a temná mlha a nakonec moře. V první pracovní den svého učednictví jsem byl právě tak (...)

(......)