Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PATNÁCTÁ

Začínal jsem být pomalu už tuze velký pro světnici páně Wopsleovy pratety a moje učení pod vedením té zpozdilé babky proto skončilo. Ne však dříve, než se Biddy se mnou podělila o všechno, co znala sama, od sešitkového ceníku až po veselou písničku, kterou si koupila za půlpenci. Ačkoli jedinou souvislou částí posledně jmenovaného literárního výplodu byly počáteční řádky:

"Když já do Londýna jel, páni,

tú - rul, lú - rul,

tú - rul, lú - rul,

pěkně jsem já naletěl, páni,

tú - rul, lú - rul,

tú - rul, lú - rul!", přesto jsem se v touze po větší moudrosti s krajní vážností naučil tuto skladbu nazpaměť; také si ani nevzpomínám, že bych někdy zapochyboval o její hodnotě, až na to, že jsem myslel (jak si myslím až do dneška), že toho tú-rul je v poměru k počtu veršů poněkud mnoho. Ve své lačnosti po učení jsem opětovně žádal pana Wopslea, aby mě podaroval nějakými drobty vzdělání, k čemuž se vskutku také laskavě uvolil. Poněvadž se však ukázalo, že ve mně hledá pouze divadelního panáka, s kterým by se mohl přít a objímat ho a lkát nad ním a dštít na něj hrůzu a nejrůznějším způsobem se na něho sápat, bodat ho a otloukat, brzy jsem se toho vzdělávacího kurzu zřekl - třebaže ne dřív, dokud mě pan Wopsle ve svém básnickém rozběsnění těžce nepohmoždil.

Cokoli jsem se naučil, všechno jsem se snažil vštípit Joeovi. Tento výrok zní tak pěkně, že mám-li mít čisté svědomí, nesmím jej pominout bez vysvětlení. Chtěl jsem mít totiž Joea méně nevědomého a prostého, aby tak byl více hoden mé společnosti a méně vydán Estelliným výtkám.

Naší studovnou byla stará baterie venku na blatech a jako učební pomůcky nám sloužila rozbitá břidlicová tabulka a kratičký zbytek pisátka, k nimž Joe vždycky ještě přidával dýmku tabáku. Nikdy jsem nezažil, aby si Joe cokoli zapamatoval od jedné neděle do druhé nebo aby si pod mým vedením osvojil sebemenší drobet vědomostí. Přesto na baterii kouřil svou dýmku s výrazem mnohem hloubavějším než kde jinde - ba dokonce s výrazem učeným - jako by byl pevně přesvědčen, že dělá úžasné pokroky. Přítel milý, kéž by tomu tak bývalo!

Příjemno a klidno bylo tam venku, kde po řece za náspem klouzaly plachty a někdy, když byl odliv nízko, vypadaly, jako by patřily potopeným lodím, jež dosud plují po dně dál. Kdykoli jsem pozoroval lodi, setrvávající s napjatými bělostnými plachtami venku na moři, vždycky jsem si vzpomněl na slečnu Havishamovou a na Estellu; a kdykoli z dálky dopadlo šikmé světlo na oblak nebo na plachtu nebo na zelené úbočí nebo na hladinu vody, přišly mi na mysl zase - slečna Havishamová a Estella a ten podivný dům i ten podivný život měly zjevně něco společného se vším, co bylo pitoreskní.

Jednou v neděli, když si Joe nesmírně pochutnával na své dýmce a tolik se holedbal svým "ukrutánským hlupáctvím", že jsem se pro ten den vzdal námahy, ležel jsem s bradou opřenou o ruku nějakou chvíli na (...)

(......)