Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

S hlavou plnou Jiřího Barnwella jsem se zprvu klonil k víře, že nějaký podíl na přepadení sestry musí padat i na mou hlavu, nebo alespoň že já - jako její blízký příbuzný, o němž se všeobecně ví, jaké závazky ho k ní pojí - jsem vystaven oprávněnějšímu podezření než kterákoli jiná osoba. Ale když jsem v jasnějším světle příštího rána začal znovu o věci uvažovat a slyšel o ní ze všech stran kolem sebe rozprávět, začal jsem se na případ dívat jinak, a to z hlediska rozumnějšího.

Joe si šel večer posedět ke Třem veselým bárkařům a od čtvrt na devět do tří čtvrtí na deset tam pokuřoval dýmku. Zatímco byl v hospodě, postávala moje sestra ve dveřích do kuchyně a pozdravila se na dobrou noc s jedním čeledínem, který se vracel domů. Řečený muž nedovedl určit čas, kdy ji viděl, přesněji (zabředl do silných rozpaků, když se o to pokoušel), než že to jistojistě bylo před devátou. Když Joe přišel pět minut před desátou domů, našel ji omráčenou na podlaze a okamžitě přivolal pomoc. Oheň nebyl dosud nijak neobvykle vyhořelý ani knot svíčky tuze dlouhý; svíčka však nesvítila.

V domě naprosto nic nechybělo, nikde žádná krádež. A kromě sfouknuté svíčky - která hořela na stole mezi dveřmi a sestrou a byla za jejími zády, když stála čelem k ohni a dostala ránu - nebyl v kuchyni ani žádný nepořádek až na ten, který svým pádem a krvácením způsobila sama. Ale na místě činu zůstala pozoruhodná průkazná stopa. Útočník ji udeřil nějakým tupým a těžkým předmětem do hlavy a do týla; po těchto ranách, když už ležela na obličeji, po ní ještě s neobyčejnou prudkostí hodil něčím těžkým. A jakmile ji Joe zdvihl, na podlaze vedle ní leželo trestanecké pouto na nohy, přepilované vejpůl.

A jen Joe svým kovářským okem to pouto prohlédl, ihned prohlásil, že bylo přepilováno před delší dobou. Poněvadž se zvěst o tom rozkřikla a donesla až na galejní lodě, přišli odtamtud lidé, aby pouto prozkoumali, a ti Joeův názor potvrdili. Neodvážili se sice přesněji odhadnout, kdy asi pouto zmizelo z vězeňské lodi, k jejímuž inventáři kdysi bezesporu patřilo, ale s dobrým svědomím mohli prohlásit, že právě to železo neměl na noze žádný z obou trestanců, kteří uprchli minulý večer. Navíc řekli, že jednoho z těch dvou již dopadli a ten že se svého pouta nezbavil.

Já však věděl své a z toho jsem si v této věci také odvodil vlastní závěr. Měl jsem zato, že to je pouto mého trestance - pouto, které jsem ho viděl i slyšel pilovat na blatech - ale že ho použil k nedávnému účelu, z toho ho můj rozum neobviňoval. Soudil jsem totiž, že se pouta zmocnila a k tomu krutému činu ho použila jedna ze dvou jiných osob - buď Orlick, nebo cizinec, který mi potají ukázal pilník.

Pokud se týče Orlicka, ten se odebral do města zcela tak, jak nám řekl, když jsme ho natrefili u mýta, celý večer ho bylo vidět porůznu po městě s všelijakými společníky v několika hostincích a domů se vrátil se mnou a s panem Wopslem. Nic (...)

(......)