Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Zapadl jsem nyní do pravidelného pořádku učednického života, který mimo meze vsi a blat nezpestřila žádná pozoruhodnější událost než to, že přišel den mých narozenin a že jsem vykonal další návštěvu u slečny Havishamové. Ve službě u brány jsem dosud zastihl slečnu Sáru Pocketovou; slečnu Havishamovou jsem shledal přesně takovou, jako když jsem od ní posledně odcházel, a hovořila o Estelle právě týmž způsobem, ne-li dokonce právě týmiž slovy. Rozhovor trval pouze několik minut, a když jsem odcházel, dala mi zlačák a řekla mi, abych k ní na své příští narozeniny zase přišel. Zároveň snad mohu uvést, že se z toho vyvinul každoroční zvyk. Hned při první takové návštěvě jsem se pokusil ten zlačák odmítnout, ale nedokázal jsem tím nic kloudnějšího, než že jsem ji přiměl k velmi hněvivé otázce, čekám-li snad víc? Tenkrát a potom už vždycky jsem si peníz vzal.

Tak neměnný byl ten šerý starý dům, to žluté světlo ve ztemnělém pokoji, to zvadlé strašidlo v křesle před zrcadlem toaletního stolku, až jsem měl pocit, jako by to zastavení hodin zastavilo sám čas v tom tajemném domě a ten že nehybně stojí, zatímco já i všechno ostatní venku stárneme. Do toho domu nevnikl v mých myšlenkách i vzpomínkách na něj jaktěživo ani jediný paprsek denního světla, stejně jako do něho nevnikl ve skutečnosti. To ve mně budilo zmatený údiv a pod jeho vlivem jsem v duši dál nenáviděl své řemeslo a styděl se za domov.

Ale buď jak buď, neznatelně jsem si uvědomil proměnu Biddy. Jejím střevícům se srovnaly podpatky, vlasy nabyly hladkosti a lesku, ruce měla stále čisté. Nebyla krásná - byla obyčejná, a nemohla se rovnat Estelle - ale byla příjemná a zdravá a měla milou povahu. Nebyla u nás víc než rok (pamatuji se, že v čas, kdy mě to nenadále napadlo, právě vyšle ze smutku), když jsem si jednou večer v duchu řekl, že má pozoruhodně hloubavé a pozorné oči; oči, které jsou velice hezké a velice dobré.

Vzešlo to z toho, že jsem sám zdvihl oči od práce, do které jsem byl zabrán - vypisoval jsem si totiž z knihy některá místa, abych se jakýmsi lstivým trikem vzdělával hned dvojím způsobem najednou - a tu jsem spatřil Biddy, jak bedlivě sleduje, co dělám. Odložil jsem pero a Biddy přestala píchat jehlou, ale šití neodložila.

"Biddy," zeptal jsem se, "jak to jen dokážeš? Buď jsem já strašně hloupý, nebo jsi ty strašně chytrá."

"Co dokážu? Nevím, o čem mluvíš," odpověděla s úsměvem Biddy.

Dokázala řídit celý chod domácnosti, a to obdivuhodně; to jsem však na mysli neměl, třebaže to činilo ještě překvapivějším právě to, co jsem na mysli měl.

"Jak to jen dokážeš, Biddy," pokračoval jsem, "že se naučíš všechno, co se naučím já, a že se mnou vždycky držíš krok?" Začínal jsem být na své vědomosti trochu domýšlivý, protože jsem na ně věnoval všechny narozeninové zlačáky a protože jsem k podobnému účelu vyhrazoval i větší část svého kapesného; ačkoli dnes nepochybuji ani v nejmenším, že to (...)

(......)