Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Bylo to ve čtvrtém roce mého učení u Joea a bylo to v sobotu večer. Kolem ohně u Tří veselých bárkařů seděl hlouček vesničanů a pozorně naslouchal panu Wopsleovi, kterak předčítá z novin. Jedním z toho hloučku jsem byl já.

Byla spáchána vražda, těšící se širokému zájmu veřejnosti, a pan Wopsle se brodil v krvi až po krk. Pásl se na každém odporném přívlastku v jejím popise a ztotožňoval se s každým svědkem při soudním vyšetřování. Chabě sténal: "To je můj konec!" jako oběť a zvířecky řval: "Já tě zřídím!" jako vrah. Lékařský posudek podal s přiléhavým napodobením našeho místního doktora a jako stařičký mýtný, který slyšel rány, se třásl a kvičel měrou tak vysloveně paralytickou, že až vnukal pochybnost, je-li ten svědek vůbec duševně způsobilý. Z vyšetřujícího soudce se v rukou páně Wopsleových stal Timon Athénský, ze soudního sluhy Coriolanus. Bavil se znamenitě a bavili jsme se všichni s ním a měli jsme báječně příjemnou chvíli. V takovém libém rozpoložení mysli jsme došli až k výroku poroty, že jde o záměrnou vraždu.

Teprve tehdy a nikoli dříve jsem si všiml, že přes opěradlo lavice proti mně se naklání nějaký cizí pán a přihlíží. V obličeji měl výraz pohrdání, a jak pozoroval hlouček našich tváří, okusoval si ze strany velký ukazováček.

"Nu," promluvil cizinec na pana Wopslea, když předčítání skončilo, "nepochybuji, že jste si to všechno vykombinoval k plné osobní spokojenosti, že?"

Každý sebou škubl a vzhlédl, jako by náhle promluvil sám vrah. Díval se po všech chladně a posměšně.

"Vinen, samozřejmě, že?" pokračoval. "Ven s tím! Rychle!"

"Ačkoli nemám čest vás znát, pane," opáčil pan Wopsle, "ano, říkám vinen." Tu jsme si všichni dodali odvahy a sborovým zabručením jsme projevili souhlas.

"Já vím, co říkáte," pravil cizinec. "Věděl jsem, že to řeknete. Povídal jsem vám to. Ale teď vám položím jednu otázku. Víte, nebo nevíte, že anglický zákon pokládá každého člověka za nevinného, dokud se jeho vina neprokáže - ne-pro-ká-že?"

"Pane," rozběhl se pan Wopsle k odpovědi, "jako rodilý Angličan jsem -"

"Rychle!" přerušil ho cizinec a stále si přitom okusoval ukazováček. "Neuhýbejte otázce. Buď víte, nebo nevíte. Co z toho bude?"

Měl hlavu i celý trup nachýlené ke straně a v zastrašujícím vyslýchavém postoji bodal ukazováčkem proti panu Wopsleovi - takřka jako by označoval výslovně jeho - než si začal prst znovu okusovat.

"Nu?" pravil. "Víte to, nebo nevíte?"

"Ovšem že to vím," odpověděl pan Wopsle.

"Ovšem že to víte. Proč jste to tedy neřekl hned? A teď vám položím jinou otázku," zmocnil se pana Wopslea, jako kdyby na něho měl právo. "Víte - víte, že žádný z těch svědků nebyl dosud podroben křížovému výslechu?"

Pan Wopsle se rozbíhal: "Mohu říci pouze tolik," když vtom ho cizinec zarazil.

"Jakže? Vy tu otázku nezodpovíte ano nebo ne? Zkusím to s vámi ještě jednou." Opět proti němu bodl ukazováčkem. "Dávejte pozor. Jste si vědom, (...)

(......)