Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

Pan Pocket řekl, že mě poznává s potěšením a doufám, že já ho nepoznávám s lítostí. "Nejsem totiž," dodal s úsměvem svého syna, "vůbec žádný postrach." Přes všechnu zmatenost i silně šedivé vlasy to byl muž mladistvého vzhledu a jeho způsoby se zdály úplně přirozené. Používám slova přirozené v tom smyslu, že byly nelíčené; v jeho roztržitém chování bylo něco komického, co mohlo být úplně směšné, nebýt jeho vlastního uvědomění, že do směšnosti má velmi blízko. Když se mnou chvilku pohovořil, obrátil se k paní Pocketové a s poněkud starostlivým svraštěním svého černého a hezkého obočí řekl: "Doufám, Belindo, žes pana Pipa přivítala." Paní vzhlédla od knihy a odpověděla: "Ano." Potom se na mne usmála a zcela duchem nepřítomná se mě otázala, mám-li chuť na silice z pomerančových květů. Poněvadž tento dotaz neměl žádný vztah, blízký ani vzdálený, k jakémukoli předešlému ani potomnímu jednání, usoudil jsem, že ho utrousila, stejně jako při mém dřívějším navazování řeči, pouze z povšechné blahosklonnosti k hovoru.

V několika málo hodinách jsem se dozvěděl, a mohu to snad uvést hned, že paní Pocketová je jedinou dcerou jistého zcela bezvýznamného rytíře, již zemřelého, který si pro sebe vybájil přesvědčení, že jeho zesnulý otec by se určitě stal baronem, nebýt toho, že kdosi se proti němu z pohnutek čistě osobních rozhodně vzepřel - zapomněl jsem kdo, věděl-li jsem to kdy vůbec - snad panovník, ministerský předseda, lord kancléř, arcibiskup canterburský, kdokoli - a na podkladě toho zcela smyšleného faktu se vtlačil mezi urozené tohoto světa. Sám byl myslím povýšen na rytíře za to, že se v zoufalém, tučně napsaném na pergamenu a prosloveném při kladení základního kamene k nějaké budově nebo k čemu, perem utkal na zteč s anglickou mluvnicí a že nějaké královské osobnosti podal buď zednickou lžíci nebo maltu. Ale buď jak bUď, nakázal, aby se paní Pocketové hned od kolébky dostalo výchovy jako dívce, která se podle přirozeného řádu věcí musí provdat za predikát a kterou je nutno chránit, aby si neosvojila plebejské domácké znalosti.

Tento prozíravý rodič ustanovil mladé dámě stráž a ochranu tak úspěšnou, že vyspěla v ženu sice velmi dekorativní, ale naprosto bezradnou a neužitečnou. S takto šťastně vypěstovanou povahou se v prvním květu mládí setkala s panem Pocketem, který byl rovněž v prvním květu mládí a dosud se zcela nerozhodl, zleze-li ministerské křeslo lorda kancléře nebo si na hlavu vsadí biskupskou mitru. Jelikož uskutečnění jak toho, tak onoho bylo pro pana Pocketa pouhou otázkou času, popadl s paní Pocketovou čas za ofinu (právě když se zdálo, podle její délky soudě, že by spíš potřebovala přistřihnout) a bez vědomí prozíravého rodiče uzavřeli sňatek. Prozíravý rodič nemohl udělat nic jiného, než darovat nebo odepřít své požehnání, a proto na ně po krátkém zápase ono věno velkomyslně převedl a panu Pocketovi oznámil, že jeho žena je "královský poklad". (...)

(......)