Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Bledolící mladý pán a já jsme stáli v Barnardově dvoře proti sobě a prohlíželi se navzájem, až jsme oba propukli v smích. "Ta myšlenka, že jste to vy!" zvolal. "Ta myšlenka, že jste to vy!" zvolal jsem já. A znovu jsme se navzájem prohlíželi a opět jsme se rozesmáli.

"No," pravil bledolící mladý pán a vesele mi podával ruku, "to všechno je pryč, doufám, a bude to od vás velkodušné, jestliže mi odpustíte, že jsem vám tak natloukl."

Z té řeči jsem si odvodil, že pan Herbert Pocket (neboť bledolící mladý pán se jmenoval Herbert) si dosud značně plete úmysl s provedením. Ale odpověděl jsem skromně a vřele jsme si potřásli rukama.

"Tenkrát vás to štěstí ještě nepotkalo, že?" zeptal se Herbert Pocket.

"Ne," odpověděl jsem.

"Ne," souhlasil, "slyšel jsem, že se to stalo teprve velmi nedávno. Tehdy jsem se po štěstí poohlížel spíš já."

"Opravdu?"

"Ano. Slečna Havishamová si pro mě vzkázala, chtěla se přesvědčit, mohla-li by ve mně najít zalíbení. Ale nemohla - nebo aspoň nenašla."

Pokládal jsem za zdvořilé poznamenat, že to slyším s překvapením.

"Špatný vkus," řekl Herbert se smíchem, "ale fakt. Ano, vzkázala si pro mě, abych přijel na zkušební návštěvu , a kdybych ve zkoušce obstál, myslím, že by se o mne postarala - možná, že jsem pak mohl být Estellin tentononc."

"Co to je?" zeptal jsem se ho s náhlou vážností.

Mezitímco jsme spolu hovořili, rozkládal ovoce na mísy, a to rozptylovalo jeho pozornost a bylo také příčinou, že si nechal uklouznout to slovo. "Snoubenec," vysvětloval, stále plné ruce práce s ovocem. "ženich. Nastávající. A jak se tomu vůbec říká. Kterékoli slovo podobného významu."

"A jak jste snášel to své zklamání?" ptal jsem se.

"Chm!" odpověděl. "Moc jsem si s tím hlavu nelámal. Ona je janek."

"Slečna Havishamová?"

"Neřeknu na to ne, ale myslel jsem Estellu. To děvče je kruté a pyšné a svéhlavé do nejvyšší míry a slečna Havishamová ji vychovala, aby vykonala pomstu na celém mužském pokolení."

"Jak je se slečnou Havishamovou spřízněná?"

"Nijak," odpověděl. "Jenom adoptovaná."

"Proč by měla vykonávat nějakou pomstu na celém mužském pokolení? Jakou pomstu?"

"Bože, pane Pipe!" podivil se. "Copak to nevíte?"

"Ne," přiznal jsem.

"Jemine! To je celá historie a schováme si ji až k obědu. A teď dovolte, abych byl tak smělý a na něco se vás zeptal. Jak jste se tam tenkrát dostal?"

Vypravoval jsem mu to a Herbert pozorně poslouchal, dokud jsem neskončil, a pak vybuchl znovu v smích a zeptal se mne, bolelo-li mě to potom. Neptal jsem se ho, bolelo-li to jeho, neboť moje přesvědčení po té stránce bylo naprosto pevné.

"Pan Jaggers je vaším poručníkem, jak jsem slyšel, mám pravdu?" pokračoval v řeči.

"Ano."

"Víte, že je právním poradcem a zástupcem slečny Havishamové a těší se její důvěře ve všem jako nikdo jiný?"

To mě přivádělo (jak jsem cítil) na nebezpečnou půdu. Odpověděl jsem v rozpacích, které (...)

(......)