Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

Bentley Drummle, který byl takový zarputilý mrzout, že i knihu bral do ruky, jako kdyby ho spisovatel nějak urazil, nebral ani novou známost s rozpoložením vlídnějším. Těžkopádný v postavě, pohybech i chápání - v neživé pleti obličeje i silném nemotorném jazyku, který jako by se mu v ústech válel, stejně jako os sám se válel po pokoji - byl líný, nafoukaný, skoupý, uzavřený a podezíravý. Pocházel z bohatých rodičů kdesi v Sommersetshiru, kteří hýčkali tuto snůšku vlastností tak dlouho, až učinili objev, že je zrovna plnoletá a tupohlavá. Takto přišel Bentley Drummle k panu Pocketovi, když vzrůstem přesahoval tohoto pána o hlavu a tupostí většinu pánů o půl tuctu hlav.

Startopa zkazila slabošská matka, která ho držela doma, když už měl dávno být ve škole, ale lnul k ní oddaně a bezmezně ji zbožňoval. Měl žensky jemný obličej a byl - "jak můžete vidět,k třeba jste nikdy neviděl ji," řekl mi Herbert - "navlas podobný své matce". Bylo jen přirozené, že jsem se s ním spřátelil mnohem snadněji než s Drummlem a že hned za prvních našich večerních projížděk po řece jsme on a já veslovali domů vedle sebe a bavili se hovorem z loďky do loďky, kdežto Bentley Drummle plul vzadu za námi sám pro převislými břehy a mezi sítím. Ploužíval se vždycky podél břehu jako nějaký stísněný obojživelník, i když by ho byl proud unášel kupředu rychleji; a vždycky ho v mysli vidím, jak pluje za námi tmou nebo zahrazenou tišinou, zatímco loďky nás dvou rozrážejí odlesk západu slunce nebo měsíčního světla uprostřed řeky.

Herbert byl mým důvěrným společníkem a přítelem. Podaroval jsem ho polovičním podílem na své loďce, což bylo příčinou jeho častých docházek do Hammersmithu, a mé vlastnictví polovičního podílu na jeho bytě mě přivádělo často do Londýna. Chodívali jsme pěšky z jednoho místa na druhé ve všechny možné hodiny denní. Dodnes mám pro tu cestu zálibu (ačkoli to již není cesta tak příjemná, jako bývala tehdy), vzniklou z vnímavosti nezkušeného mládí a naděje.

Když jsem byl v rodině pana Pocketa asi měsíc nebo dva, ukázali se pan a paní Kamila. Kamila byla sestra pana Pocketa. Rovněž se ukázala Georgiana, kterou jsem viděl v domě slečny Havishamové při téže příležitosti. To byla sestřenice - svobodná žena trpící špatným trávením, která svou neúprosnost nazývala zbožností a žlučovitost láskou. Tito lidé mě nenáviděli nenávistí zrozenou z chtivosti a zklamání. Rozumí se samo sebou, že se ke mně v mém blahobytu lísali s nejbídnější podlostí. Vůči panu Pocketovi jakožto vzrostlému dítku bez jakéhokoli ponětí,k co je v jeho vlastním zájmu, jevili touž blahosklonnou shovívavost, jakou jsem je slyšel vyjadřovat již předtím. Paní Pocketovou prostě pohrdali; připouštěli však, že ta ubohá duše zakusila v životě těžké zklamání, protože to vrhalo slabý odlesk světla i na ně.

To bylo tedy prostředí, v němž jsem se usadil a kde jsem se věnoval svému vzdělávání. Brzy jsou si osvojil (...)

(......)