Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

Dopadlo to tak, jak mi Wemmick předpověděl, že to dopadne, a tak jsem záhy měl příležitost porovnat domácnost svého poručníka s domácností jeho pokladníka a písaře. Můj poručník byl ve své pracovně a myl si ruce svým příznačným voňavým mýdlem, když jsem po návratu z Waltworthu vkročil do pisárny; zavolal si mě k sobě a vyslovil pozvání pro mne i pro mé přátele, na které mě už Wemmick připravil. "žádná obřadnost," vymiňoval si, "žádný salonní úbor a řekněme zítra." Zeptal jsem se ho, kam máme přijít (neboť jsem neměl ani ponětí, kde bydlí), a mám dojem, že pouze ze všeobecného odporu říci cokoli, co by se podobalo přiznání, mi odpověděl: "Přijďte sem a já vás vezmu domů s sebou." Využívám této příležitosti k poznámce, že si své klienty smýval z rukou, jako kdyby byl nějaký chirurg nebo zubní lékař. Měl u sebe v pokoji komůrku, zvlášť k tomu účelu vybavenou, která byla cítit voňavým mýdlem jako voňavkářský krám. Na válečku na vnitřní straně jejích dveří visel neobyčejně dlouhý do kruhu sešitý ručník, a kdykoli pan Jaggers přišel od policejního soudu nebo propustil klienta ze svého pokoje, vždycky si myl ruce a utíral si je a osušoval po celé délce toho ručníku. Když jsem nazítří v šest hodin s přáteli k němu přišel, zdálo se, že se právě obíral nějakým případem povahy temnější než obvykle, poněvadž jsme ho zastihli, jak má hlavu vraženu do komůrky a umývá si nejen ruce, ale oplachuje si i obličej a kloktá. A i když už s tím vším skončil a sjel kolem dokola celý ručník, ještě vytáhl perořízek a vyškrábal si případ zpod nehtů, dřív než si oblékl kabát.

Když jsme vyšli ven na ulici, ploužilo se kolem domu jako obyčejně několik lidí, kteří očividně toužili s ním mluvit; avšak v oparu voňavého mýdla, jenž obestíral jeho osobnost, bylo něco tak nezvratného, že se pro ten den svého úmyslu vzdali. Jak jsme se tak ubírali západním směrem, co chvíli se v davu na ulici vyskytla nějaká tvář, která ho poznala, a kdykoli se tak stalo, vždycky na mne zahovořil hlasitěji; ale jinak vůbec nikoho nezdravil, ani nevěnoval pozornost tomu, když někdo pozdravil jeho.

Dovedl nás do Gerrard Street v Soho k domu na jižní straně oné ulice, k domu svým způsobem celkem výstavnému, který však žalostně potřeboval natřít a měl špinavá okna. Vytáhl klíč, otevřel dveře a všichni jsme vešli do kamenné síně, holé, šeré a málo používané. A dál nahoru po tmavém hnědém schodišti do prvního patra a do tří tmavých hnědých pokojů v řadě vedle sebe. Na dřevem obložených stěnách byly vyřezávané girlandy, a jak tak mezi nimi stál a vítal nás, vím, jaké smyčky mi v duchu připomínaly.

K obědu bylo prostřeno v nejhezčím z těchto pokojů; druhý byl jeho oblékárna, třetí ložnice. Pověděl nám, že obývá celý dům, ale zřídka z něho používá víc, než co vidíme. Tabule byla prostřena blahobytně - ovšem žádné stříbro mezi stolním náčiním - a po straně jeho židle stál prostorný pomocný stolek s rozličnými (...)

(......)