Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

Jen jsem tu výstrahu dočetl, ihned jsem se obrátil k bráně Templu zády a pospíšil co nejrychleji do Fleet Street, kde jsem sehnal opozdilou nájemnou dvoukolku a odjel do hotelu V lázních na Covent Garden. V těch dobách tam bylo vždycky možné dostat noclech v kteroukoli noční hodinu a pokojský, který mě svými ochotnými dvířky pustil dovnitř, zapálil svíčku, která byla právě na řadě na jeho poličce, a rovnou mě uvedl do pokoje, který byl právě na řadě na jeho seznamu. Byla to jakási krypta v přízemí vzadu do dvora a v ní stála sloupková postel, hotový tyranský netvor rozkročený přes celou místnost, který stál jednou ze svých despotických noh v krbu a druhou ve dveřích a s nadřazeností přímo bohorovnou utiskoval ubohé nanicovaté umyvadélko.

Protože jsem si vyžádal noční světlo, pokojský mi přinesl, dřív než mě nechal o samotě, obligátní lojový knůtek z oněch starých poctivých časů - předmět podobný duchu vycházkové hůlky, který si okamžitě zlomil páteř, když se ho někdo dotkl, o který se jaktěživo nedalo nic zapálit a který úpěl v samovazbě na dně vysoké plechové věže proděravěné kulatými střílnami, jež házely po stěnách pravidelný vzorek roztažených mihotavých kol. Když jsem zalezl do postele a s bolavýma nohama, utrmácený a nešťastný jsem tam ležel, shledal jsem, že nemohu zavřít oči o nic snadněji, než mohu zavřít oči toho směšného argusa. A tak v ponurosti a mrtvosti noci jsme vytřeštěně civěli jeden na druhého.

Ta žalostná noc! Tak tísnivá, tak bezútěšná, tak dlouhá! V pokoji visel nehostinný zápach studených sazí a horkého prachu, a jak jsem se tak díval nad sebe do koutů nebes v hlavách postele, pomyslel jsem si, jaká spousta masařek z řeznictví, škvorů z trhu a larev z venkova se tam nahoře asi musí držet a vyčkává příští léto. To mě přivedlo k úvaze, zda některá ta havěť také někdy spadne, a potom jsem si představoval, že cítím lehké dopady na svůj obličej - nepříjemný obrat v myšlení, který budil pocit jiných a odpornějších útoků na má záda. Když jsem nějakou chvíli ležel bez spánku, začaly slyšitelně vystupovat ony prapodivné hlasy, na něž je ticho tak plodné. Skříň šeptala, krb vzdychal, nanicovaté umyvadélko tikalo a v prádelníku chvílemi brnkla jedna kytarová struna. Asi ve stejnou dobu dostaly oči na stěně nový výraz a v každém tom roztaženém kole jsem viděl napsáno "NECHOĎTE DOMŮ".

A ač na mne doléhaly jakékoli noční představy a noční zvuky, toto NECHOĎTE DOMŮ nezahnaly ani na okamžik. Vtíralo se do všeho, ač jsem přemýšlel o čemkoli, stejně neodbytně, jako by to byla nějaká tělesná bolest. Nedlouho předtím jsem četl v novinách, jak nějaký neznámý pán přišel v noci do Lázní, odešel spát, spáchal sebevraždu a ráno ho našli v tratolišti krve. Vlezlo mi do hlavy, že určitě obýval právě tuhle mou kobku, a vstal jsem z postele, abych se přesvědčil, nejsou-li někde nějaké rudé skvrny; potom jsem otevřel dveře a podíval se ven do chodeb, abych (...)

(......)