Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ

V pokoji, kde stál toaletní stolek a kde po stěnách hořely voskovice, jsem zastihl slečnu Havishamovou s Estellou - slečnu Havishamovou usazenou na kanapíčku u krbu a Estellu na polštáři u jejích nohou. Estella pletla a slečna Havishamová přihlížela. Když jsem vešel, obě zdvihly oči a obě na mně viděly změnu. To jsem usoudil z pohledu, který si navzájem vyměnily.

"A jaký vítr, Pipe," promluvila slečna Havishamová, "tě sem zavál?"

Ačkoli se na mne dívala pevným pohledem, viděl jsem, že je dost zaražená. Protože Estella ustala na okamžik v pletení, spočinula na mně očima a potom zase pletla dál, zdálo se mi, že v kmitání jejích prstů čtu tak zřetelně, jako kdyby mi to pověděla posunkovou řečí hluchoněmých, že poznala, že jsem objevil svého skutečného dobrodince.

"Slečno Havishamová," odpověděl jsem, "včera jsem si zajel do Richmondu, abych si promluvil s Estellou, a když jsem shledal, že nějaký vítr sem zavál ji, přijel jsem za ní."

Poněvadž mě slečna Havishamová už potřetí nebo počtvrté vybídla pokynem ruky, abych se posadil, sedl jsem si do křesla u toaletního stolku, kde jsem ji tak často vídal sedět. Se vší tou zkázou u mých nohou a kolem mne mi toho dne to místo připadalo jako pro mne stvořené.

"Co jsem chtěl říct Estelle, slečno Havishamová, to jí řeknu před vámi - brzy - za několik okamžiků. Nepřekvapí vás to, nebude vám to nemilé. Jsem tak nešťastný, jak jste si jen kdy mohla přát, abych byl."

Slečna Havishamová se na mne nepřestávala pevně dívat. Z pohybu Estelliných prstů při pletení jsem poznával, že mým slovům věnuje pozornost - ale oči nezdvihla.

"Přišel jsem na to, kdo je můj příznivec. Není to objev šťastný a sotva kdy asi poslouží mé pověsti, postavení, jmění, čemukoli. Jsou důvody, proč o tom nesmím povědět víc. Není to tajemství moje, ale někoho jiného."

Jak jsem se tak na chviličku odmlčel a díval se na Estellu a uvažoval, jak pokračovat, slečna Havishamová po mně opakovala: "Není to tajemství tvoje, ale někoho jiného. Nu?"

"Když mě sem z vašeho popudu poprvé přivedli, slečno Havishamová - a když jsem ještě patřil do té vsi kousek tamhle, kterou jsem neměl nikdy opustit, jak bych si dnes přál - domnívám se, že jsem sem doopravdy přišel, jako sem mohl přijít kterýkoli jiný náhodný chlapec - jako nějaký sluha, abych ukojil nějakou potřebu nebo vrtoch a dostal za to zaplaceno?"

"Ano, Pipe," přisvědčila slečna Havishamová a přikyvovala důrazně hlavou, "tak jest."

"A že pan Jaggers -"

"Pan Jaggers," vzala mi slečna Havishamová pevným tónem to slovo z úst, "s tím neměl nic společného a nic o tom nevěděl. že je mým právním zástupcem a že je současně právním zástupcem tvého dobrodince, to je prostě náhoda. Ve stejném vztahu je k mnoha jiným lidem a k takové náhodné shodě může dojít docela snadno. Ač je to jak chce, došlo k ní a nikdo ji úmyslně nepřivodil."

Každý mohl v její vyzáblé tváři číst, že až doposud nic (...)

(......)