Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

Proč bych se měl zastavovat u otázky, kolik z mého odporu k Provisovi by se dalo vysledovat k Estelle? Proč bych se měl na své cestě zdržovat srovnáváním myšlenkového stavu, v jakém jsem se pokoušel zbavit poskvrny vězení, než jsem se s ní setkal na dostavníkové stanici, se svým myšlenkovým stavem, v jaké jsem nyní v duchu měřil propast mezi Estellou, tak hrdou a krásnou, a mezi vypovězeným trestancem, kterého jsem po jeho návratu přechovával? Moje cesta by proto nebyla o nic hladší, konec by pro to nebyl o nic lepší; jemu by to nepomohlo, ani mě neulevilo.

Jeho vyprávění zplodilo v mé mysli nový strach; nebo spíš jeho vyprávění dalo tvar a smysl strachu, který v ní už dřímal. Je-li Compeyson naživu a objeví-li, že se Provis vrátil, těžko jsem mohl pochybovat, jaké to bude mít následky. že Compeyson z něho má smrtelý strach, to nemohl žádný z těch dvou vědět o mnoho lépe než já - a že kterýkoli člověk takové povahy, jak mi ho vylíčil Provis, by váhal jednou provždycky se osvobodit od obávaného protivníka způsobem tak spolehlivým a bezpečným, že ho prostě udá, to si bylo sotva možné představit.

Nikdy jsem dosud před Provisem nehlesl a nikdy před ním také nehlesnu - tak jsem se aspoň rozhodl - jediné slůvko o Estelle. Ale řekl jsem Herbertovi, že než mohu odjet do ciziny, musím se vidět jak s Estelllou, tak se slečnou Havishamovou. To jsem mu oznámil, když jsme spolu osaměli večer onoho dne, kdy nám Provis vypověděl svou životní historii. Rozhodl jsem se, že si do Richmondu zajedu hned druhý den, a také jsem jel.

Když jsem zazvonil u domu paní Brandleyové, zavolali Estellinu služebnou a ta mi řekla, že Estella odjela na venkov. Kam? Do Satisu, jako obyčejně. Ne jako obyčejně, namítl jsem, protože tam ještě nikdy nejela beze mne; kdy že se vrátí? Z odpovědi zazníval jakýsi zdrželivý tón, který zvýšil můj zmatek, a odpověď zněla, že její služebná má za to, že slečna Estella se vrátí vůbec jen na krátkou chvíli. Nemohl jsem si z toho nic vybrat kromě toho, že to je myšleno tak, abych si z toho nic nevybral, a úplně vyšinutý z rovnováhy jsem se tedy vrátil zase domů.

Další noční porada s Herbertem, když Provis odešel domů (vždycky jsem ho odváděl a vždycky jsem se kolem sebe dobře rozhlížel), nás dovedla k závěru, že o cestě do ciziny nebudeme vůbec mluvit, dokud se nevrátím od slečny Havishamové. A že mezitím oba, Herbert i já, budeme každý sám pro sebe uvažovat, co bychom mu měli povědět; máme-li si vymyslit nějakou záminku, jako že se bojíme, že je předmětem podezřelého pozorování; nebo mám-li já, který jsem ještě nikdy nebyl v cizině, navrhnout nějakou cestu. Oba jsme věděli, že stačí, abych jen něco navrhl, on že jistě bude souhlasit. Byli jsme zajedno v tom, že je nemyslitelné, aby příliš mnoho dní zůstával v nynějším nebezpečném postavení.

Nazítří se ve mně našlo tolik nízkosti, že jsem předstíral, že jsem závazně slíbil zajet na návštěvu k (...)

(......)