Charles Dickens
překlad: Emanuela a Emanuel Tilschovi

NADĚJNÉ VYHLÍDKY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA PADESÁTÁ OSMÁ

Zvěst o tom, že moje úžasné štěstí stihla těžká pohroma, se dostala do mé rodné vsi a jejího okolí dřív, než jsem se tam dostal já. Shledal jsem, že Modrý kanec je s tou novinou již obeznalý, a shledal jsem také, že v chování Kance způsobila velkou změnu. Dříve, když jsem měl majetku nabýt, hleděl si mě Kanec s vřelou úslužností předcházet a usiloval o moje dobré mínění, kdežto nyní, když jsem měl majetku pozbýt, byl Kanec po té stránce nesmírně chladný.

Byl večer, když jsem přijel velmi unavený cestou, kterou jsem již tak často vykonal bez námahy. Ovšemže Kanec mě nemohl ubytovat v mém obvyklém pokoji, který byl zadaný (pravděpodobně někomu, kdo měl vyhlídky), a mohl mi přidělit pouze velmi podřadný kumbál mezi holuby a poštovními kočáry vzadu ve dvoře. Ale já se v tom příbytku vyspal tak znamenitě jako v nejvybranější komnatě, jakou by mi Kanec mohl poskytnout, a sny jsem měl asi stejně krásné jako v nejlepší ložnici.

Časně ráno, mi chystali snídani, jsem si vyšel procházkou kolem Satisu. Na brance i na kusech koberců, vyvěšených z oken, byly tištěné plakáty, oznamující na příští týden dražební prodej nábytku a domácích svršků. Dům sám měl být prodán jako starý stavební materiál a zbourán. PARTIE 1 bylo křivonohými písmeny namalováno vápennou štětkou na pivovar, PARTIE 2 na oné části hlavní budovy, která byla tak dlouho zabedněná. Jiné partie byly vyznačeny na jiných částech stavby a břečťan byl servaný, aby udělal místo nápisům, a spousta se ho válela v prachu na zemi a byla už zvadlá. Když jsem na okamžik vkročil do otevřených vrat a rozhlédl se kolem sebe s rozpačitým výrazem cizího člověka, který tam nemá co pohledávat, viděl jsem licitátorova pomocníka chodit po sudech a s perem v ruce je nahlas odpočítávat pro informaci písaře, který sestavoval inventář a udělal si prozatímní psací pult z kolečkového křesla, které jsem tak často strkával před sebou v tempu písničky Náš Klem.

Jen jsem se vrátil na snídani do Kance a vstoupil do kavárny, spatřil jsem pana Pumblechooka, jak rozpráví s hostinským. Pan Pumblechook (jehož zevnějšku nedávné noční dobrodružství rozhodně neprospělo) na mne čekal a promluvil ke mně následujícími větami: "Je mi líto, mladíku, že vás vidím poníženého. Ale co jiného se dalo čekat! Co jiného se dalo čekat!"

Protože mi podával ruku s velkolepým gestem plným odpuštění a protože já byl oslabený nemocí a nezpůsobilý se hádat, stiskl jsem ji.

"Vilém," zavolal pan Pumblechook na číšníka, "přines na stůl caltu. A že to došlo až k tomuhle! že to došlo až k tomuhle!"

Posadil jsem se zamračeně k snídani. Pan Pumblechook stál nade mnou a naléval mi čaj - dříve než jsem stačil sáhnout po konvici - s výrazem dobrodince, který je rozhodnut vytrvat věrně až do konce.

"Vilém," zavolal pan Pumblechook truchlivě, "přines sůl. V šťastnějších dobách," obrátil se ke mně, "jste myslím sladil, že? A dával jste si mlíko? Aha, ano. Cukr a (...)

(......)