Arthur Conan Doyle

VZPOMÍNKY NA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Musgraveský rituál

V povaze mého přítele Sherlocka Holmese mě často zarážela jedna zvláštní vlastnost: ačkoli metody jeho myšlení byly naprosto exaktní a vrcholně systematické, a přestože si potrpěl na jistou střízlivou eleganci v oblékání, ve svých osobních návycích byl nicméně jedním z největších nepořádníků, jací kdy doháněli svého spolubydlícího k šílenství. Ani já se v tomto ohledu nenechávám příliš svazovat konvencemi. Drsná a odříkavá práce v Afganistanu jenom přispěla k rozvinutí bohémských sklonů, které mám od přírody, a naučila mě dbát na pořádek méně, než se na lékaře sluší. Přece jen však znám jistou míru, a když vidím člověka, který si ukládá doutníky do uhláku, tabák do špičky perské trepky a nevyřízenou korespondenci přibodává zavíracím nožem doprostřed dřevěné římsy nad krbem, začínám si připadat jako fanatik pořádkumilovnosti. Vždycky jsem se například domníval, že cvičení ve střelbě z pistole je kratochvíle, která by se měla provozovat výhradně pod širým nebem, a když si Holmes v záchvatu jednoho ze svých zvláštních rozmarů sedl s revolverem a stovkou nábojů do křesla a jal se zdobit protější zeď vlasteneckými iniciálami V. R., vytvářenými z přesně umístěných zásahů, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jak atmosféra, tak vzhled našeho pokoje tímto počínáním příliš nezíská.

Náš byt byl stále plný chemikálií a všelijakých kriminalistických relikvií, které se jaksi vždy dokázaly zatoulat na ta nejnepravděpodobnější místa a objevovaly se v misce s máslem nebo někdy i na místech ještě méně žádoucích. Mým největším soužením však byly jeho písemnosti. Měl hrůzu před zničením jakýchkoli dokumentů, obzvlášť takových, které nějak souvisely s jeho vyřešenými případy, ale přesto se jen jednou, nanejvýš dvakrát do roka dokázal vybičovat k tomu, aby je roztřídil a uspořádal, neboť - jak jsem se o tom v těchto nesouvislých vzpomínkách už kdesi zmínil - návaly vášnivé energie, v nichž vykonal pozoruhodné činy, jež proslavily jeho jméno, vzápětí vždy vystřídala letargická reakce, při níž se nečinně povaloval po bytě s houslemi a knihami, doslova líný na krok - nanejvýš snad že přešel od pohovky ke stolu. A tak se jeho papíry měsíc po měsíci střádaly a hromadily, až byly všechny kouty pokoje zavaleny haldami lejster, která za nic na světě nesměla být spálena a která nesměl zlikvidovat nikdo jiný než jejich majitel.

Když jsme jednoho zimního večera seděli u krbu, odvážil jsem se mu navrhnout - vzhledem k tomu, že byl právě hotov s nalepováním výstřižků do památníku - že by mohl využít příštích dvou hodin k tomu, aby náš pokoj učinil poněkud obyvatelnějším. Oprávněnost mého požadavku nemohl popřít, a tak se s poněkud kajícnou tváří odebral do ložnice, odkud se ale vzápětí vrátil: vlekl za sebou velký plechový kufr, který postavil doprostřed pokoje, sedl si k němu na stoličku a odklopil víko. Viděl jsem, že je už z třetiny naplněn štosy lejster, svázaných červenou stužkou do jednotlivých balíčků.

"Tady je hezkých pár případů, (...)

(......)