Arthur Conan Doyle
překlad: František Jungwirth

NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zmizelý hráč ragby

Byli jsme zvyklí dostávat do Baker Street lecjaké podivné telegramy, ale vzpomínám si hlavně na ten, který nám přišel jednoho pochmurného únorového rána asi před sedmi či osmi lety a uvedl Sherlocka Holmese na čtvrthodinku do rozpaků. Byl adresován jemu a zněl takto:

Prosím očekávejte mě. Hrozné neštěstí. Zmizel hráč zítra nepostradatelný. Overton.

„Byl podán na Strandu a vypraven v deset třicet šest,“ řekl Holmes, který telegram pročítal znova a znova. „Pan Overton byl při podávám telegramu zřejmě značně rozrušen a vyjádřil se proto poněkud nesouvisle. Nu, nejspíš přijde dřív, než si prohlédnu Times , a pak se všechno dovíme. V těchhle dnech, kdy nemáme do čeho píchnout, uvítám i ten nejbezvýznamnější problém.“

Opravdu neměli jsme téměř nic na práci a naučil jsem se už těch období nečinnosti obávat, protože jsem ze zkušenosti věděl, že neobyčejně aktivní mozek mého společníka je nebezpečné ponechávat bez materiálu, jímž by se mohl zabývat. Během let jsem ho postupně zbavil návyku na drogy, který jeho pozoruhodnou kariéru kdysi ohrožoval. Věděl jsem, že za normálních podmínek po tomto umělém vzrušení nebaží, leč byl jsem si dobře vědom, že nepřítel není mrtev, ale pouze spí, a přesvědčil jsem se, že má lehký spánek a snadno se probouzí, jakmile jsem v období nečinnosti na Holmesově asketické tváři spatřil ztrápený výraz a zádumčivost v jeho vpadlých a nevyzpytatelných očích. Proto jsem blahořečil zmíněnému panu Overtonovi, ať už to byl kdokoli, že přišel s tou záhadnou zprávou a porušil klid, který mému příteli přinášel víc nebezpečí než všechny vichřice jeho bouřlivého života.

Jak jsme předpokládali, zanedlouho, po telegramu přišel i jeho odesílatel. Navštívenka Cyril Overton, Trinity College, Cambridge ohlásila příchod mladého hromotluka, dvě stě čtyřiadvacet liber kostí a svalů, který nám zatarasil dveře svými širokými rameny a upřel na nás oči, střídavě na jednoho i na druhého. Hezkou tvář měl sevřenou úzkosti.

„Pan Sherlock Holmes?“

Můj přítel se uklonil.

„Byl jsem ve Scotland Yardu, pane Holmesi. Mluvil jsem s inspektorem Hopkinsem. Poradil mi, abych zašel k vám. Řekl mi, že podle jeho názoru to spíš patří vám než policii.“

„Račte se posadit a povězte mi, oč jde.“

„Je to strašné, pane Holmesi, prostě strašné! Divím se, že jsem z toho ještě nezešedivěl. Godfrey Staunton – určitě jste už o něm slyšel, že? Je to prostě pilíř celého mužstva. Raději bych obětoval dva jiné hráče, jen kdyby hrál Godfrey. Ať už přihrává, skládá soupeře nebo dribluje^[13], nikdo se mu nevyrovná, a navíc při hře myslí a dovede udržet celek pohromadě. Co mám dělat? Na to se ptám vás, pane Holmesi. Máme Moorehouse, náhradníka, ale ten trénuje jako zadák a vždycky se tlačí rovnou do shluku, místo aby čekal na střední čáře. Má dobrý kop z místa, to je pravda, ale chybí mu rozvaha a nedovede běžet s míčem. Oxfordská křídla Morton nebo Johnson by ho obešla jako nic. Stevenson je sice rychlý, ale z obranné čáry branku kopem z (...)

(......)