Arthur Conan Doyle
překlad: František Jungwirth

NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Opatské sídlo

Jednoho lezavě studeného, ba mrazivého zimního rána roku 1897 mě někdo probudil tím, že mě zatahal za rameno. Nade mnou stál Holmes. Svíčka, kterou držel v ruce, ozařovala netrpělivý výraz jeho skloněné tváře, a okamžitě mi bylo jasné, že se něco stalo.

„Rychle, Watsone, rychle!“ zvolal. „Případ čeká! Teď ani slovo! Oblečte se a pojďte!“

Za deset minut jsme už oba seděli v drožce a uháněli tichými ulicemi k nádraží Charing Cross. První paprsky kalného zimního slunce teprve mdle osvětlovaly pár časných ranních chodců spěchajících do práce – rozmazané a nezřetelné postavy v londýnské mlze. Holmes se mlčky zachumlal do zimníku a já jsem docela rád následoval jeho příkladu, protože mrazivý vzduch štípal do tváří a oba jsme se až do této chvíle postili. Teprve na nádraží, když jsme se napili horkého čaje a zaujali svá místa ve vlaku, roztáli jsme natolik, že Holmes mohl mluvit a já poslouchat. Holmes vytáhl z kapsy dopis a nahlas mi jej přečetl:

 

3.30 ráno

Opatské sídlo, Marsham, Kent

 

Milý pane Holmesi, neobyčejně by mé potěšila Vaše okamžitá pomoc v případě, který slibuje být nanejvýš pozoruhodný. Je to něco podle Vašeho gusta. Kromě toho, že jsem propustil lady, ponechávám všechna přesně v tom stavu, v jakém jsem to našel, přesto Vás ale snažně žádám, abyste neztrácel ani okamžik, poněvadž je obtížné mít tu dál sira Eustace.

 

S úctou Stanley Hopkins

 

„Hopkins mě žádal o pomoc už sedmkrát a pokaždé byla jeho žádost oprávněná,“ řekl Holmes. „Myslím, že všechny ty případy jsou ve vaší sbírce a musím přiznat, Watsone, že máte jisté schopnosti správného výběru, čímž napravujete mnohé, co vám ve vašem vyprávění zazlívám. Váš osudný zvyk – pohlížet na všechno z hlediska příběhu, a nikoli jako na cvičení důvtipu, znehodnotil leccos, co se mohlo stát poučnou, ba dokonce klasickou sérií vědeckých demonstrací. Přecházíte mlčením práci provedenou nanejvýš delikátně a jemně nebo se o ní pouze letmo zmíníte, abyste se mohl rozepsat o senzačních podrobnostech, které čtenáře možná vzruší, ale rozhodně ho nemohou poučit.“

„Proč tedy o těch případech nenapíšete sám?“ zeptal jsem se poněkud roztrpčeně.

„Udělám to, milý Watsone, udělám. Jak víte, momentálně jsem velice zaneprázdněn, ale na sklonku života se hodlám věnovat sepsání učebnice, v níž bude v jednom svazku shrnuto celé umění detekce. Pokud jde o náš případ, zdá se, že tam byla spáchána vražda.“

„Vy tedy myslíte, že ten sir Eustace je mrtev?“

„Podle všeho ano. Z Hopkinsova písma je patrno, že byl rozčilen, a on není žádný citlivka. Ano, soudím, že byl spáchán násilný čin a mrtvolu že nechali ležet na místě, abychom si ji prohlédli. Pokud jde o propuštění té dámy, mám za to, že v době tragédie byla zamčena ve svém pokoji. Octneme se ve vyšší společnosti, Watsone. Vidíte ten ruční papír, monogram E.B., šlechtický erb a malebnou adresu? Myslím, že náš přítel Hopkins se ukáže hoden své pověsti a že zažijeme zajímavé dopoledne. Ten zločin byl spáchán před (...)

(......)