Arthur Conan Doyle
překlad: František Jungwirth

NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Druhá skvrna

Původně jsem plánoval, že „Opatské sídlo“ bude posledním případem mého přítele Sherlocka Holmese, s kterým veřejnost seznámím. K tomuto rozhodnutí mě nevedl nedostatek materiálu, jelikož mám poznámky o stovkách případů, o nichž jsem se ještě nikdy nezmínil, ani je snad neovlivnil ochabující zájem mých čtenářů o vynikající osobnost a jedinečné metody tohoto pozoruhodného muže. Pravým důvodem je nelibost, kterou Holmes projevil nad dalším publikováním svých zážitků. Pokud se aktivně věnoval svému povolání, měly pro něho zápisky o jeho úspěších jistou praktickou cenu; od té doby však, co definitivně odešel z Londýna a odebral se na odpočinek do sussexského hrabství, aby se tam věnoval chovu včel a jejich studiu, jakýkoli věhlas se mu znechutil a kategoricky mě požádal, abych toto jeho přání respektoval. Teprve když jsem mu vylíčil, že jsem „Dobrodružství druhé skvrny“ slíbil uveřejnit, až k tomu bude vhodný čas, a patřičně zdůraznil, že by tato dlouhá řada příhod rozhodně měla vyvrcholit nejvýznačnějším mezinárodním případem, který kdy vyšetřoval, podařilo se mi posléze získat jeho souhlas k tomu, aby veřejnosti smělo být předloženo velmi obezřelé vypsání zmíněného případu. Budou-li se některé podrobnosti tohoto vyprávění zdát poněkud neurčité, veřejnost jistě pochopí, že mám ke své rezervovanosti pádný důvod.

 

Na podzim jistého roku a v desetiletí, které ponechám blíž neurčené, uvítali jsme v našem skromném pokoji v Baker Street jednoho úterního dopoledne dva návštěvníky patřící k významným evropským osobnostem. První muž – s přísným výrazem, hrdým pohledem a vystouplým nosem – vskutku impozantní osobnost – nebyl nikdo jiný než vznešený lord Bellinger, dvojnásobný britský premiér. Druhý, elegantní a snědý, s výrazně řezanými rysy a ještě ani ne ve středním věku, obdařený všemi fyzickými i duševními přednostmi, byl earl Trelawney Hope, tajemník pro evropské záležitosti, anglický státník, který udělal závratnou kariéru. Posadili se vedle sebe na pohovku, kde se válely různé papíry, a z jejich usouženého zevnějšku jsme poznali na první pohled, že je k nám přivedla nanejvýš naléhavá a důležitá záležitost. Premiérovy hubené, modře žilkované ruce pevně svíraly slonovinovou rukojeť deštníku a jeho hubená, asketická tvář se zasmušile obracela tu k Holmesovi, tu zas ke mně. Tajemník pro evropské záležitosti si nervózně popotahoval knír a neklidně si pohrával s přívěsky na řetízku od hodinek.

„Když jsem, pane Holmesi, dnes v osm hodin ráno zjistil tu ztrátu, okamžitě jsem o ní informoval ministerského předsedu. Z jeho podnětu přicházíme oba za vámi.“

„Uvědomili jste policii?“

„Nikoli, pane,“ řekl ministerský předseda svým pověstným rychlým a rozhodným tónem. „To jsme neudělali a ani to udělat nemůžeme. Uvědomit policii znamená koneckonců informovat veřejnost. A tomu se chceme vyhnout především.“

„A proč, pane?“

„Protože zmíněná listina má tak nesmírný význam, že její zveřejnění by snadno mohlo vést – dokonce je skoro (...)

(......)