Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

POSLEDNÍ POKLONA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Umírající detektiv

Paní Hudsonová, bytná a hospodyně Sherlocka Holmese, byla osoba těžce zkoušená. Nejenže byt v prvním patře jejího domu vyhledávala v různé denní i noční hodiny podivná a někdy i nežádoucí individua, ale sám její pozoruhodný nájemník vedl život tak výstřední a nepravidelný, že to vyžadovalo svatou trpělivost z její strany. Vzhledem k tomu, že kolem sebe zanechával neuvěřitelný nepořádek, že se oddával hudbě, kdy ho napadlo, že občas praktikoval střelbu z pistole v bytě, že prováděl divné a zhusta pronikavým zápachem provázené vědecké pokusy a že ho jako by obklopovala atmosféra násilí a nebezpečí, to byl snad nejhorší nájemník v Londýně. Na druhou stranu ovšem platil královsky. Nepochybuji o tom, že by si byl mohl koupit celý dům za částku, již zaplatil na nájemném za ta léta, kdy jsem s ním bydlel.

Paní bytná k němu chovala hluboký respekt a nikdy se mu neopovažovala v něčem zabraňovat, ať jeho počínání volalo do nebe sebevíc. Navíc měla Holmese upřímně ráda, jelikož se vůči ženám choval vždy pozoruhodně jemně a zdvořile. Ženy v něm vzbuzovaly nedůvěru a antipatii, byl jim však vždy galantním protivníkem. Protože jsem věděl, jak opravdově si ho paní Hudsonová váží, vyslechl jsem ji pozorně, když za mnou někdy v druhém roce mého manželství přiběhla do bytu a jala se mi líčit, v jak zuboženém stavu se přítel ocitl.

„Umírá, pane doktore,“ řekla. „Už tři dny je to s ním čím dál tím horší a já pochybuji, že se dočká zítřka. Nedovolil, abych zavolala lékaře. Když jsem dnes ráno viděla, jak mu kosti vystupují v obličeji a jak na mne upírá ty velké jasné oči, nemohla jsem to už snést. ,S vaším dovolením anebo bez dovolení utíkám rovnou pro doktora, pane Holmesi,’ povídám. ‚Přiveďte tedy Watsona,’ on na to. Na vašem místě bych neztrácela ani minutu, pane doktore, jinak ho třeba ani nezastanete naživu.“

Zděsil jsem se, neboť jsem do té chvíle ani netušil, že by byl nemocen. Nemusím snad ani říkat, že jsem pádil pro kabát a klobouk. Cestou zpět jsem se v drožce vyptával na podrobnosti.

„Mnoho vám toho nepovím, pane doktore. Pracoval na nějakém případu v Rotherhithe, v jakési uličce u řeky, a tam chytil tu nemoc. Ulehl ve středu odpoledne a od té chvíle se nepohnul. Za tři dny nevzal do úst ani sousto a nevypil ani kapku.“

„Proboha! Proč jste nepřivolala lékaře hned?“

„Nechtěl to dovolit. Víte, jak umí poroučet. Neodvažovala jsem se ho neuposlechnout. Má chudák namále, však uvidíte sám.“

Byl to skutečně žalostný pohled. V příšeří mlhavého listopadového dne vypadal pokoj nemocného dost pochmurně, ale mně se srdce sevřelo až při pohledu na vychrtlý, zubožený obličej, který na mne zíral z postele. Jeho oči svítily jako v horečce, na obou tvářích vyvstával temný ruměnec, rty měl okoralé, hubené ruce na pokrývce se křečovitě svíraly, chraplavý hlas se zajíkal. Ležel jako bez života, když jsem vešel, ale při pohledu na mne mu v očích zajiskřilo poznání.

„To nám nadešly špatné časy, Watsone,“ řekl slabým hlasem, v němž (...)

(......)