Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

POSLEDNÍ POKLONA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Bruce – Partingtonovy dokumenty

V třetím listopadovém týdnu roku 1895 dolehla na Londýn hustá žlutá mlha. Pochybuji, že jsme z našich oken na Baker Street od pondělka do čtvrtka jedinkrát zahlédli frontu protějších domů. První den strávil Holmes tím, že zařazoval různorodé materiály do svých objemných kartoték. Druhý a třetí se věnoval soustředěně zájmu, který se nedávno stal jeho koníčkem – totiž středověké hudbě. Avšak když jsme počtvrté vstali od snídaně a zjistili, že se venku stále ještě převaluje tučná, těžká nahnědlá kaše a sráží se v olejnatých kapkách na okenních rámech, přítel se svou netrpělivou a činorodou povahou nemohl takové fádní živoření už déle vystát. Přecházel neklidně po obývacím pokoji sem a tam, jako by ho nevybitá energie rozpalovala horečkou, kousal si nehty, bubnoval prsty na nábytek a žehral na tu nečinnost.

„Nestojí v novinách nic zajímavého, Watsone?“ zeptal se.

Věděl jsem dobře, že pod pojmem zajímavé míní Holmes cokoli, co by mohlo zajímat kriminalistu. Psalo se tu o jednom převratu, o hrozící válce a o nadcházejících změnách ve vládě, ale nic z toho nepatřilo do okruhu pozornosti mého přítele. V souvislosti se zločinem jsem neviděl mezi zprávami nic, co by nebylo všední a nudné. Holmes si z hloubi duše povzdechl a jal se opět bezcílně přecházet.

„Londýnské podsvětí je líheň tupohlavců,“ stěžoval si rozčarovaně jako myslivec, kterého zklamala lovná zvěř. „Vyhlédněte tady z okna, Watsone. Uvidíte, jak lidské postavy vyvstávají z mlhy, nezřetelně se vám ukáží a hned se opět rozplynou v příšeří. Zloděj nebo vrah by se za takového dne mohl toulat po Londýně jako tygr po džungli, nikým nezpozorován, leda svou obětí v té vteřině, kdy po ní skočí.“

„Došlo k řadě drobných krádeží,“ řekl jsem.

Holmes dal hlasitě najevo své opovržení.

„Tak velkolepá a dramatická scéna je hodná důstojnějšího výstupu,“ řekl. „Londýn má štěstí, že nejsem zločinec.“

„To má,“ přitakal jsem z plna srdce.

„Představte si, že bych byl Brooks nebo Woodhouse nebo kterýkoli z těch padesáti chlapů, co mají dobrý důvod usilovat o mé bezžití – jak dlouho bych se ubránil před vlastním pronásledováním? Výzva, fingovaná schůzka, a bylo by po všem. Ještě že nemají takové mlhavé dny v románských zemích – v zemích, kde je vražda domovem. Prokristapána, konečně snad něco protrhne tu smrtelnou nudu.“

Byla to služka s telegramem. Holmes jej roztrhl a rozesmál se.

„I to se podívejme!“ zvolal. „Kdo by se toho nadál? Bratr Mycroft přijde na návštěvu.“

„Co je na tom tak překvapujícího?“

„Překvapujícího? To je asi totéž, jako kdybyste potkal vůz pouliční dráhy uhánějící pěšinou mezi lukami za vsí. Mycroft má svoje vyježděné koleje, a z těch nevybočuje. Jeho byt na Pall Mallu, klub Diogenes, kancelář na ministerstvu – to tvoří jeho okruh. Tady u mne byl jen jednou jedinkrát. Jaké pozdvižení ho asi vykolejilo?“

„Nenaznačuje to v telegramu?“

Holmes mi podal zprávu od bratra.

 

Musím s Tebou mluvit ohledně Cadogana Westa.

Jedu k Tobě.

(......)