Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

POSLEDNÍ POKLONA SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

Když jsme pospíchali po Howe Street, ohlédl jsem se k domu, odkud jsme vyšli. V okně pod střechou jsem matně viděl stín čísi hlavy, ženské hlavy: neznámá zírala soustředěné a napjatě do noční tmy a čekala v bezděčném rozčilení, bude-li přerušená zpráva pokračovat. Ve vchodu luxusního činžovního domu na Howe Street stál nějaký muž, s límcem zdviženým a zachumlaný do šály, a opíral se o zábradlí. Trhl sebou, když nám ve vstupní hale světlo dopadlo na obličej.

„Holmesi!“ zvolal.

„I to se podívejme, Gregson!“ řekl přítel a stiskl si ruku se známým detektivem ze Scotland Yardu. „Na konci cesty se milenci sejdou. Co vás sem přivedlo?“

„Asi totéž, co vás,“ řekl Gregson. „Jen si neumím představit, jak jste se o tom dozvěděl.“

„Různé nitky, ale vedou k stejnému klubku. Zachytil jsem vysílané signály.“

„Signály?“

„Ano, z tamtoho okna. Uprostřed slova přestaly. Přišli jsme zjistit, co se stalo. Ale jelikož vidím, že máte věci bezpečně v rukou, myslím, že naší přítomnosti už není třeba.“

„Počkejte, prosím!“ zvolal Gregson dychtivě. „Musím uznat, pane Holmesi, že ve všech případech, kdy jste mi stál po boku, jsem měl vždy pocit větší jistoty. Z těchto apartmá nelze jinudy odejít, takže nám neunikne.“

„Kdo je to?“

„Protentokrát vedeme, pane Holmesi. Musíte uznat, že jsme vás předběhli.“ Udeřil holí do země, načež z kočáru u protějšího chodníku seskočil drožkář a s bičem v ruce k nám přiběhl. „Smím vás seznámit s panem Sherlockem Holmesem?“ zeptal se Gregson drožkáře. „Tohle je pan Leverton z americké Pinkertonovy detektivní kanceláře.“

„Ten, který se proslavil případem záhadné jeskyně na Long Islandu?“ řekl Holmes. „Těší mne, že vás poznávám, pane.“

Američan, tichý, věcný mladý muž s hladce vyholeným, ostře řezaným obličejem se zarděl při těch uznalých slovech. „Pracuji teď na nejdůležitějším případu, jaký jsem kdy měl, pane Holmesi,“ řekl. „Dostanu-li Gorgiana –“

„Cože! Gorgiana z Rudého kruhu?“

„Jeho sláva se tedy rozšířila i do Evropy? No, u nás v Americe ho taky moc dobře známe. Víme, že měl prsty v padesáti vraždách, a přitom nemáme žádný konkrétní důkaz, abychom ho mohli zatknout. Stopoval jsem ho z New Yorku a tady v Londýně se ho už týden držím a čekám na nějakou záminku, abych ho mohl popadnout za límec. Dostihli jsme ho s panem Gregsonem v tomhle velkém činžáku a je tu jen jeden východ, takže nám nemůže uniknout. Od té chvíle, co sem vstoupil on, nějací tři lidé odtud odešli, ale mohl bych přísahat, že mezi nimi nebyl.“

„Pan Holmes mluví o nějakém signalizování,“ řekl Gregson. „Tuším, že toho jako obvykle ví mnohem víc než my.“

Několika stručnými, jasnými slovy vysvětlil Holmes, jak se situace jeví nám.

Američan zoufale zalomil rukama.

„Ví o nás!“ zvolal.

„Proč myslíte?“

„Vždyť je to logické, ne? Tady signalizuje svému člověku – v Londýně je několik jeho gangsterů. Náhle to přeruší, právě když je varoval před nebezpečím, jak říkáte. Co to může znamenat jiného, než že nás z toho okna zahlédl, anebo nějak jinak (...)

(......)