Arthur Conan Doyle
překlad: Vladimír Henzl

STUDIE V ŠARLATOVÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V
Andělé pomsty

Celou noc jeli spletí roklí a po křivolakých, kamenitých stezkách. Několikrát zabloudili, ale díky tomu, že se Hope dobře vyznal v horách, znovu našli cestu. Když se rozednilo, spatřili před sebou obraz podivuhodné, divoké krásy. Ze všech stran byli obklopeni vysokými, sněhem pokrytými horskými vrcholy, které se dívaly jeden druhému přes rameno a táhly se až k dalekému obzoru. Horské svahy po obou stranách byly tak strmé, že se našim uprchlíkům zdálo, že jim modříny a jedle visí nad hlavou a že stačí jediný závan větru, aby se na ně skácely. Tato obava nebyla tak docela bezpodstatná – pusté údolí bylo hustě poseto stromy a balvany, které shodil z horských úbočí vítr. Dokonce právě teď, když tudy projížděli, zřítil se do údolí obrovský balvan. Dutý rachot jeho pádu probudil v tichých roklích ozvěnu a tak poděsil unavené koně, že se dali do klusu.

Když se slunce pomalu zvedalo nad východní obzor, vrcholky hor se jeden po druhém rozžíhaly jako lampy při slavnosti a nakonec všechny rudé a zářivě vzplanuly. Toto nádherné divadlo potěšilo srdce našich tří uprchlíků a dodalo jim nové síly. U divoké bystřiny, která se řítila z rokle, zastavili, napojili koně a spěšně posnídali. Lucie a její otec by tu rádi byli zůstali déle, ale Jefferson Hope byl neúprosný.

„Teď už nás pronásledují,“ řekl. „Všechno závisí na naší rychlosti. Jakmile budeme šťastně v Carsonu, budeme moci odpočívat do konce života.“

Po celý den se prodírali soutěskami a večer si vypočítali, že mají před svými nepřáteli náskok víc než třicet mil. K nočnímu odpočinku si vybrali úpatí převislé skály, kde byli trochu chráněni před studeným větrem a kde, přituleni k sobě, aby jim bylo tepleji, si dopřáli několik hodin spánku. Před úsvitem však už zase byli na cestě. Po pronásledovatelích nebylo ani stopy a Jefferson Hope si začínal myslet, že jsou už mimo dosah té strašlivé organizace, kterou proti sobě popudili. Málo věděl o tom, jak daleko dosáhne její železná pěst a jak brzo udeří a rozdrtí je.

Byli na útěku už druhý den, když jim asi v poledne začala docházet skrovná zásoba potravin. Lovce to nijak neznepokojilo, vždyť v horách bylo dost zvěře a on sám se už často vydal na cestu bez zásob, spoléhaje na svou ručnici. Vyhledal chráněné místo, nakupil suché větve a rozdělal oheň, u kterého se jeho společníci měli zahřát – byli teď už skoro pět tisíc stop nad hladinou moře a vzduch byl studený a ostrý. Když přivázal koně a rozloučil se s Lucií, hodil si ručnici na rameno a vydal se na cestu, aby ulovil, co mu náhoda do cesty přinese. Viděl, jak stařec i dívka se krčí u planoucího ohně a jak v pozadí nehybně stojí zvířata. Potom mu je zakryla vyčnělá skála.

Ušel asi dvě míle, prohledávaje jednu rokli po druhé, avšak bez úspěchu, třebaže podle odloupané stromové kůry a podle jiných známek se dalo soudit, že je v těchto končinách hodně medvědů. Konečně po dvou nebo třech hodinách marného hledání začal celý zoufalý pomýšlet na návrat. Vtom pohlédl vzhůru a (...)

(......)