Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

Z ARCHÍVU SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Podnájemnice v závoji

Když uvážíte, že se pan Sherlock Holmes aktivně věnoval svému povolání třiadvacet let, a z toho že jsem já měl možnost sedmnáct let s ním spolupracovat a vést si záznamy o jeho úspěšné činnosti, jistě mi uvěříte, že mám k dispozici spoustu materiálu. Nikdy mi nedělalo starosti, kde něco vyštrachat, ale co vybrat. Dlouhá řada šanonů zabírá celou polici; jsou tam desky naplněné dokumentačním materiálem, hotový zlatý důl pro zvídavého ducha, který by se chtěl poučit nejen o zločinu, ale i o veřejných a společenských skandálech pozdního viktoriánského období. Ohledně těch posledně zmíněných bych chtěl ubezpečit nešťastné pisatele dopisů, v nichž přítele zapřísahají, aby čest jejich rodin nebo pověst proslulých předků nebyla pošpiněna, že se nemají čeho obávat. Můj přítel byl odjakživa diskrétnost sama a hluboký smysl pro profesionální etiku, jímž se vždy vyznačoval, ovlivňuje i výběr těchto memoárů. Ničí důvěra nebude zneužita. Odsuzuji však co nejrozhodněji nedávné pokusy zmocnit se těchto listin a zničit je. Je nám známo, kdo dal popud k tomuto neslýchanému činu, a kdyby se to mělo opakovat, jsem oprávněn prohlásit jménem pana Holmese, že bude zveřejněn celý případ, který se týkal jistého politika, majáku a cvičeného kormorána. Aspoň jeden čtenář mi porozumí.

Nelze rozumně předpokládat, že všechny zaznamenané případy poskytly Holmesovi příležitost rozehrát ten zvláštní dar vnímavosti a pozorovacích schopností, který jsem se snažil ve svých memoárech vyzdvihnout. Někdy utrhl jablko až po vynaložení velké námahy, jindy mu lehce spadlo do klína. Některé případy, které jemu osobně poskytly jen málo příležitostí k rozehrání jeho proslulého důvtipu, vzešly z hrozných lidských tragédií. Takový je i případ, který teď hodlám vyprávět. Pozměnil jsem poněkud jméno a místo, ale ostatní okolnosti líčím tak, jak se skutečně udály.

Jednoho dne před polednem – bylo to koncem roku 1896 – jsem dostal spěšný vzkaz od Holmese, abych se k němu dostavil.

Když jsem tam přibyl, zastal jsem ho v zakouřeném ovzduší a v příslušném křesle proti němu seděla jakási starší, mateřsky vyhlížející paní, typická rozšafná bytná.

„Tohle je paní Merrilowová ze South Brixtonu,“ řekl přítel s rozmáchlým gestem. „Paní Merrilowové kouř nevadí, Watsone, chcete-li se oddávat své neřesti. Paní Merrilowová nám přišla povědět zajímavý příběh, který se možná bude ještě dále rozvíjet, a v tom případě by vaše přítomnost byla žádoucí.“

„Mohu-li vám být nějak nápomocen –“

„Chápejte, paní Merrilowová: jestliže navštívím paní Ronderovou, měl bych s sebou rád svědka. Vysvětlete jí to laskavě ještě před naším příchodem.“

„Aby vás pámbíček nebeskej pozlatit ráčil, pane Holmes,“ pravila návštěvnice, „ta stojí tolik o vaši návštěvu, že si můžete přivést s sebou třeba celou farnost.“

„Dostavíme se tedy brzy odpoledne. Než se vypravíme, probereme si to všechno ještě jednou, aby se doktor Watson s celou věcí seznámil. Říkáte, že paní Ronderová bydlí u vás v (...)

(......)