Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

Z ARCHÍVU SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Lví hříva

Je to prazvláštní, že jsem před tak zamotaným a neobvyklým problémem stanul až poté, co jsem zanechal aktivní odborné činnosti a odešel na odpočinek. Dostihl mne doslova na prahu mého domova. Stalo se to poté, co jsem se odstěhoval do své vilky v Sussexu, kde jsem se oddával výhradně uklidňujícímu životu v lůně Přírody, po němž jsem tak často zatoužil během těch dlouhých let, strávených v pochmurném Londýně. V tomto údobí se mi dobrák Watson téměř zcela vymkl z dosahu. Občas za mnou přijel na víkend, ale jiné příležitosti k setkání se téměř nenaskytly. Musím tedy vystupovat jako svůj vlastní kronikář. Ach, kéž by se mnou tehdy byl! Co všechno by asi dokázal vytěžit z tak podivuhodné příhody a z mého konečného vítězství nad všemi těžkostmi! Nedá se však nic dělat, musím vylíčit ten příběh prostým způsobem sobě vlastním a zachytit svými slovy každý krok na obtížné cestě, kterou jsem musel zdolat, než jsem odhalil tajemství lví hřívy.

Vila, kde žiji, stojí na jednom z jižních svahů zvlněné přímořské krajiny a je z ní překrásný pohled na Kanál. V tomto místě tvoří pobřeží výhradně křídové útesy a k moři lze sestoupit pouze po jediné dlouhé a nepohodlné stezce, příkré a kluzké. Na konci té stezky se prostírá stometrový pás oblázků a břidlice, které ani nejvyšší příliv nezaplaví. Tu a tam však jsou zátočiny a prolákliny, a ty vytvářejí skvělé bazény, naplňované pokaždé čerstvou vodou. Tato obdivuhodná pláž se táhne v obou směrech několik mil, s výjimkou jednoho místa, kde její linii přerušuje zátoka a víska Fulworth.

Můj domov je tichý. Já, moje stará hospodyně a moje včely máme celou usedlost pro sebe. Půl míle odtud je však proslulá vzdělávací instituce Harolda Stackhursta zvaná Štíty, dosti rozlehlá, kde se pár desítek mladíků pod vedením několika profesorů připravuje na různá povolání. Stackhurst sám proslul za studentských let jako veslařský šampión a je to vzdělaný a charakterní člověk. Od prvního dne, kdy jsem se přistěhoval na pobřeží, jsme spolu dobře vycházeli a byl to jediný člověk, s nímž jsem se spřátelil natolik, že jsme mohli večer jeden druhého přepadnout bez pozvání.

V roce 1907 přišla koncem července prudká vichřice; smršť vanoucí od Kanálu vršila na úpatí útesů mořské vlny do výše a při odlivu po sobě zanechala lagunu. Onoho jitra, o němž je řeč, vítr utichl a celá příroda, čerstvě umytá, zářila svěžestí. V takový rozkošný den bylo vyloučené pracovat a já si před snídaní vyšel na procházku, nalokat se voňavého vzduchu. Kráčel jsem po útesech stezkou, která vedla k prudkému sestupu na pláž. Na procházce jsem za sebou zaslechl volání; zjistil jsem, že to je Harold Stackhurst, mával mi rukou vesele na pozdrav.

„To je ráno, pane Holmesi! Tušil jsem, že vás potkám venku.“

„Jdete se vykoupat, jak vidím.“

„Čarujete jako vždy,“ zasmál se a poplácal si nadouvající se kapsu. „Ano. McPherson vyšel dřív a předpokládám, že ho tam ještě zastihnu.“

Fitzroy McPherson, profesor přírodních věd, byl příkladný a řádný (...)

(......)