Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

Z ARCHÍVU SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Mazarinův drahokam

Doktora Watsona potěšilo, že se opět ocitá v té neuspořádané místnosti vyhlížející z prvního patra na Baker Street, kde započalo už tolik pozoruhodných dobrodružství. Obhlédl znovu učené grafy na zdi, dřevěný pracovní stůl popálený kyselinami, pouzdro na housle opřené v koutě a kbelík na uhlí, který odedávna obsahoval dýmky a tabák. Nakonec spočinul očima na svěžím, usměvavém Billym, mladém, leč velmi učenlivém a taktním pážeti; ten pomáhal, seč mohl, rozptylovat clonu osamění a odloučenosti, která obklopovala nepřístupnou osobnost slavného detektiva.

„Zdá se, že se tu nic nezměnilo. Ani ty jsi se nezměnil. Doufám, že totéž platí o něm?“

Billy pohlédl trochu starostlivě na zavřené dveře do ložnice.

„Myslím, že si šel lehnout a usnul,“ řekl.

Bylo sedm hodin za nádherného letního podvečera, ale doktor Watson byl dostatečně obeznámen s nepravidelnými zvyky svého dávného přítele, takže ho ta zpráva nepřekvapila.

„To patrně znamená nějaký případ, že?“

„Ano, pane, pracuje právě velmi usilovně. Mám starost o jeho zdraví. Je čím dál tím hubenější a bledší a nic nejí. ,Kdy si račte přát večeři, pane Holmesi?’ zeptala se ho paní Hudsonová. ,Pozítří v půl osmé,’ on na to. Znáte ho, když je zaujat nějakým případem.“

„Ano, Billy, to znám.“

„Sleduje někoho. Včera někde chodil jako nezaměstnaný dělník, který shání práci. Dneska byl za starou bábu. Skoro mě samotného napálil, a já teď už přece znám jeho kousky.“ Billy se zazubil a ukázal prstem na velice bachratý slunečník, opřený o pohovku. „Ten patří k babskému přestrojení,“ řekl.

„Ale co to všechno znamená, Billy?“

Billy ztišil hlas, jako by mi hodlal svěřit nejdůležitější státní tajemství. „Vám to můžu říct, pane, ale musíte si to nechat pro sebe. Jde o ten korunní klenot.“

„Cože – ta loupež za sto tisíc liber?“

„Ano, prosím. Chtějí ten drahokam za každou cenu zpátky. Představte si, že ministerský předseda i ministr vnitra seděli právě tuhle na té pohovce. Pan Holmes na ně byl moc milý. Trochu je uchlácholil a slíbil, že udělá, co bude v jeho silách. Pak tu byl lord Cantlemere –“

„Ach je!“

„Ano, pane, umíte si to představit. Je takový škrobený, jestli to tak smím říct. S ministerským předsedou bych se shodl, ani proti ministru vnitra nic nemám, dělal dojem zdvořilého, ochotného člověka, ale jeho lordstvo nesnáším. I panu Holmesovi jde na nervy. Víte, on k panu Holmesovi nemá důvěru a stavěl se proti tomu, aby ho přizvali. Bylo by mu milejší, kdyby neuspěl.“

„A pan Holmes to ví?“

„Pan Holmes ví vždycky všechno, co je potřeba vědět.“

„Nu, musíme doufat, že uspěje a lordu Cantlemerovi tak připraví rozčarování. Ale pověz mi, Billy, nač je tu ten závěs přes okno?“

„Pan Holmes ho tam dal pověsit před třemi dny. Máme za ním něco legračního.“

Billy popošel a roztáhl závěs, který odděloval alkovnu za arkýřovitým oknem.

Doktor Watson nedokázal potlačit výkřik úžasu. Byl to přesný model jeho starého přítele, včetně županu a všeho ostatního; hlavu měl natočenou z (...)

(......)