Arthur Conan Doyle
překlad: Eva Kondrysová

Z ARCHÍVU SHERLOCKA HOLMESE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dům U tří štítů

Snad žádné dobrodružství, které jsem zažil s panem Sherlockem Holmesem, nezačínalo tak rázně ani tak dramaticky jako případ, který mi symbolizuje dům U tři štítů. Neviděl jsem Holmese kolik dní a neměl jsem ani potuchy, kam právě zaměřil svou činorodost. Onoho rána jsem ho však zastihl v povídavé náladě, a sotva mne usadil do prosezeného nízkého křesla z jedné strany krbu a sám se uvelebil s lulkou mezi rty v protějším, už vstoupil návštěvník. Kdybych napsal, že do místnosti vtrhl splašený býk, dal bych čtenáři názornější představu o zmíněném výjevu.

Dveře se rozletěly a dovnitř vrazil obrovitý černoch. Byl by působil komickým dojmem, kdyby zároveň nevypadal nebezpečně, protože měl na sobě velice nápadný kostkovaný šedý oblek s vlající lososovou vázankou. Široký obličej s plochým nosem vystrčil kupředu, zatímco nasupenýma černýma očima, v nichž doutnal plamének zlomyslnosti, přejížděl od jednoho k druhému.

„Kerej z vás je pan Holmes?“ zeptal se.

Holmes se pousmál a zvedl lulku.

„Tak to ste vy, co?“ prohlásil návštěvník a přešel nepříjemnými kradmými kroky kolem stolu. „Hele, pane Holmes, nestrkejte nos do záležitostí jinejch lidí, víme? Ať se každej stará sám vo sebe. Je vám to jasný?“

„Jen mluvte dál,“ řekl Holmes. „Činíte se dobře.“

„Tak? Líbí se vám to?“ zařval divous. „Vono se vám to přestane líbit, až si vás trochu vypučím. Takovejch už mi prošlo rukama, a nevypadali moc dobře, když jsem s nima skoncoval. Čuchněte si, pane Holmes.“

A podržel obrovitou sukovitou pěst příteli pod nosem. Holmes si ji pozorně prohlédl, jako by to byl nesmíme zajímavý předmět.

„To máte od narození?“ zeptal se. „Anebo k tomu došlo postupně?“

Snad tu zapůsobil ledový chlad mého přítele, snad zašramocení pohrabáče, který jsem popadl. Ať tak či onak, návštěvník se začal trochu mírnit.

„No, nemůžete říct, že jsem vás nevaroval,“ řekl. „Znám jednoho člověka a ten se zajímá o Harrow – víte, jak to myslím – a nestojíme vo to, abyste se nám tam vochomejtal. Je vám to jasný? Nejste žádná ouřední vosoba, a já taky nejsem žádná ouřední vosoba, a jestli se tam ukážete, já budu po ruce. To si zapište za uši.“

„Už dávno jsem se s vámi chtěl seznámit,“ řekl Holmes. „Nenabídnu vám židli, protože se mi nezamlouvá váš puch, ale nejste vy Steve Dixie, ten zápasník?“

„Jmenuju se tak, pane Holmes, a můžu vám ukázat, jak se boxuje, esli se mě eště budete dotejkat.“

„Ujišťuji vás, že se vás vůbec nechci dotknout,“ řekl Holmes a přejel pohledem návštěvníkův odpudivý zevnějšek. „Ale víte, když přišel o život mladý Perkins před tím barem v Holbornu – Cože! Snad už nespěcháte pryč?“

Černoch uskočil a v obličeji jako by zpopelavěl. „Takový řeči nebudu poslouchat,“ řekl. „Co je mi do ňákýho Perkinse, pane Holmes? Trénoval sem v Bull Ringu v Birminghamu, dyž se ten mládenec dostal do maléru.“

„Tohle můžete uvést před soudem, Steve,“ řekl Holmes. „Pozoruji vás s Barneyem Stockdalem už –“

„Proboha živýho! Pane Holmes –“

„To stačí. Nechtě toho. (...)

(......)