Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 1
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX.
TŘETÍ ZÁCHVAT.

Teď, když tento poklad, jenž byl tak dlouho předmětem abbéových úvah, mohl zajistiti budoucí štěstí toho, jejž Faria miloval skutečně jako syna, zdvojnásobila se jeho cena v očích starcových. Každý den šířil se o velikosti pokladu, vykládaje Dantesovi, co dobra může člověk se jměním třinácti nebo čtrnácti milionů za našich dob prokázati svým přátelům. A tu chmuřila se Dantesova tvář, neboť přísaha pomsty, jíž se zavázal, vracela se mu na mysl, a Dantes uvažoval, co zla může také za naších dob prokázati svým nepřátelům člověk se jměním třinácti či čtrnácti milionů.

Abbé neznal ostrova Monte-Cristo, ale Dantes jej znal; plul často mimo ten ostrov, ležící asi dvacet pět mil od Pianosy, mezi Korsikou a Elbou, a jednou tam i přistál. Ostrov ten byl, vždycky býval a je stále ještě úplně pustý; je to skála tvaru téměř kuželovitého, jež zdá se vymrštěna jakýmsi sopečným převratem z propasti na mořský povrch.

Dantes nastínil Fariovi plán ostrova a Faria radil Dantesovi, jakých prostředků má užívati při hledání pokladu.

Dantes však daleko nebyl tak nadšen a zvláště ne tak důvěřivý jako stařec. Byl nyní ovšem zcela jist, ze Faria nešílí, a způsob, jakým dopátral se svého objevu, jenž zjednal mu pověst šílence, zdvojnásobil ještě jeho obdiv pro něho. Ale nemohl také uvěřiti, že poklad – i když připustil, že existoval – existoval by ještě, a nepokládal-li jej za smýšlený, pokládal jej aspoň za nezvěstný.

Leč jako by osud byl chtěl odníti vězňům poslední naději a dáti jim na srozuměnou, že jsou odsouzeni k trvalému vězení, stihlo je nové neštěstí: galerie nad mořským pobřežím, hrozící ode dávna sesutím, byla znovu zřízena; podezdívky byly opraveny a díra, Dantesem již do polou vyplněná, ucpána byla ohromnými kvádry. Nebýti tohoto Edmondova opatření, jež bylo mu, jak se pamatujeme, vnuknuto abbéem, jejich neštěstí bylo by bývalo ještě mnohem horší, neboť jejich pokus o útěk byl by odkryt a oni byli by nezvratně odloučeni. A tak zavřela se za nimi nová, silnější a nedobytnější brána než všecky ostatní.

„Vidíte,“ říkal mladý muž Fariovi v tichém smutku, „Bůh chce mi odníti i zásluhu toho, co vy nazýváte mou oddaností k vám. Slíbil jsem vám, že zůstanu navždy s vámi, a teď mi ani není možno nedostáti svému slibu; nedosáhnu pokladu víc než vy a nedostaneme se odtud ani vy ani já. Ostatně, příteli, mým skutečným pokladem není ten, který očekává mne pod chmurnými skalisky Monte-Crista, ale je to vaše přítomnost, naše každodenní pěti či šestihodinové spolužití vzdor všem žalářníkům; jsou to paprsky moudrosti, které vlil jste do mého mozku, jazyky, jež vštípil jste v mou paměť a jež se tam vyvíjejí se vším svým filologickým rozvětvením. Tyto různé vědy, jež učinil jste mi tak snadnými hloubkou svých znalostí a jasností základů, v něž jste je zjednodušil, to je můj poklad, příteli, tím jste mne obohatil a obšťastnil. Věřte mi a utěšte se, cením si toho výše, než tun zlata a beden diamantů, i kdyby nebyly problematické jako (...)

(......)