Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 1
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI.
OSTROV TIBOULEN.

Dantes omráčen, téměř udušen, měl přece ještě duchapřítomnost zadržeti dech. Ježto pak v pravé ruce, připraven na všecko, držel přichystaný nůž, prořízl rychle pytel, vysunul ruku a pak hlavu. Přese všecky však pohyby, aby nadzdvihl kouli, cítil se stále vlečen dolů. Tu se skrčil, hledaje lano, poutající jeho nohy, a s nadlidskou námahou přeřízl je právě v okamžiku, kdy mu již již docházel dech. Pak, silně se vzepřev nohama, vystoupil volně na mořský povrch, zatím co koule zavlékala do neznámých hlubin hrubou tkaninu, jež měla se státi jeho rubášem.

Dantes jen nabral dechu a znovu se ponořil, neboť první opatření, jež kázala mu opatrnost bylo, vyhnouti se pohledům.

Když objevil se po druhé, byl již aspoň padesát kroků od místa svého pádu. Nad hlavou spatřil černé, bouřlivé nebe, po němž vítr honil několik rychlých mračen, odkrývaje někdy kousek azuru, v němž zasazena byla hvězda. Před ním rozkládala se temná, řvoucí pláň, jejíž vlny začínaly se zmítati jako při blížící se bouři, kdežto za ním zvedal se, černější než moře, černější než nebe, žulový obr jako hrozivý fantom, jehož chmurný výběžek byl podoben ruce, vztahující se po kořisti; na nejvyšší skále byla svítilna, ozařující dva stíny.

Zdálo se mu, že ty dva stíny naklánějí se s neklidem nad moře; oba neobyčejní hrobaři slyšeli asi nepochybně výkřik, jejž vyrazil, letě prostorem. Dantes se tedy ponořil znovu a ploval dosti daleko pod vodou. Tento výkon nebyl mu kdysi ničím zvláštním a shromažďoval obyčejně kolem něho v zátoce Faro četné obdivovatele, kteří často ho prohlašovali za nejobratnějšího plavce v Marseilli.

Když vynořil se opět na povrch, svítilna zmizela.

Musil se orientovati: ze všech ostrovů, jež obkličují zámek If, nejbližší je Ratonneau a Pommegue. Ale Ratonneau a Pommegue jsou obydleny a tak je tomu i s malým ostrovem Daumem: nejjistějším ostrovem byl tedy Tiboulen nebo Lemaire. Ostrovy Tiboulen a Lemaire jsou vzdáleny míli od zámku Ifu.

To Dantese neodvrátilo od rozhodnutí uchýliti se na jeden z těch dvou ostrovů. Ale jak najíti ty ostrovy uprostřed noci, jež každým okamžikem kolem něho houstla?

V tom okamžiku viděl zazářiti jako hvězdu planierský maják.

Kdyby zamířil přímo k majáku, zůstal by mu ostrov Tiboulen poněkud vlevo; dá-li se tedy trochu nalevo, musí se dostati přímo k ostrovu.

Ale jak jsme již pravili, ležel ten ostrov asi míli daleko od zámku Ifu.

Ve vězení Faria často opakoval mladému muži, vida ho mdlého a zahálčivého:

„Dantesi, nepoddávejte se té ochablosti; utopíte se, pokusíte-li se o útěk a nebudou-li vaše síly vypěstovány.“

Pod těžkou, hořkou vlnou zazněla tato slova v Dantesův sluch. Vystoupil tedy kvapně na povrch a jal se rozrážeti hřebeny vln, aby se přesvědčil, neztratil-li skutečně na síle; viděl s radostí, že nucenou nečinností nepřišel o svou zdatnost a obratnost, a cítil se býti stále pánem živlu, s nímž, jsa dítětem, si hrával.

Ostatně strach, ten rychlý pronásledovatel, zdvojnásoboval (...)

(......)