Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Villefort, jak jsme již pravili, dal se zpět k náměstí du Grand-Cours a vešel do domu paní de Saint-Méran; hosté, které byl opustil u tabule v jídelně, vešli zatím do salonu a pili kávu.
Renata očekávala ho s netrpělivostí, již sdílela s ní celá ostatní společnost. Byl také uvítán všeobecným radostným výkřikem.
„Nuže, stínači hlav, podporo státu, royalistický Brute!“ volal jeden. „Nu tak, co se stalo?“
„Nuže, hrozí nám nová hrůzovláda?“ tázal se druhý.
„Korsický lidožrout vyšel ze své jeskyně?“ ptal se třetí.
„Paní markýzo,“ pravil Villefort, přistupuje k budoucí své tchyni, „přicházím vás žádati za prominutí, že jsem nucen opustiti vás takto… Pane markýzi, mohl byste mi prokázati čest krátkého hovoru v soukromí?“
„Ach, je to tedy skutečně vážné?“ tázala se markýza, pozorujíc mrak na Villefortově čele.
„Tak vážné, že jsem nucen rozloučiti se s vámi na několik dní,“ odvětil Villefort a dodal, obraceje se k Renatě: „Můžete tedy posouditi, je-li to vážné.“
„Vy odjíždíte, pane?“ zvolala Renata, nejsouc s to zatajiti pohnutí, které jí tato nečekaná zpráva způsobila.
„Bohužel ano, slečno,“ odvětil Villefort; „musím.“
„A kam jedete?“ tázala se markýza.
„To je tajemství spravedlnosti, madame; leč má-li někdo z přítomných co obstarati v Paříži, jeden z mých přátel, který dnes večer odjíždí, s radostí to opatří.“
Všichni na sebe pohlédli.
„Žádal jste mne za rozmluvu?“ pravil markýz.
„Ano; je-li vám libo, pojďme do vaší pracovny.“
Markýz vzal Villeforta pod paži a vyšel s ním.
„Nuže,“ pravil, když vstoupili do jeho pracovny; „co se tedy děje? Mluvte.“
„Věci, které pokládám za svrchovaně vážné a které vyžadují mého neodkladného odjezdu do Paříže. A nyní, markýzi, promiňte nediskretní bezohlednosti mé otázky: máte státní úpisy?“
„Mám v nich celé své jmění; asi šest nebo sedm set tisíc franků.“
„Nuže, prodejte, markýzi, prodejte, jinak jste na mizině!“
„Ale jak, prosím vás, mám odtud prodávati?“
„Máte nějakého bursovního jednatele, není-li pravda?“
„Ano.“
„Dejte mi pro něho dopis, ať prodá, neztráceje ani minuty, neztráceje ani vteřiny; snad i tak přijdu již pozdě.“
„Ďasa!“ zvolal markýz. „Neztrácejme času.“
Usedl ke stolu a napsal svému bursovnímu jednateli list, v němž mu přikazoval prodati za každou cenu.
„Nyní, když mám toto psaní,“ pravil Villefort, ukládaje je pečlivě do své náprsní tašky, „potřebuji jiné.“
„Pro koho?“
„Pro krále.“
„Pro krále?“
„Ano.“
„Já však se neodvážím jen tak psáti Jeho Veličenstvu.“
„Nežádám také na vás toho dopisu, prosím vás jen, abyste jej vyžádal na panu de Salvieux. Musí mi dáti dopis, pomocí kterého dostal bych se k Jeho Veličenstvu, aniž bych se musil podrobiti všem formalitám žádosti o audienci, kterými bych mohl ztratiti mnoho drahocenného času.“
„Což nemáte strážce pečetí, jenž má volný přístup do Tuilerií a jehož prostřednictvím mohl byste proniknouti ke králi ve dne i v noci?“
„Ano, ale je zbytečno sdíleti s jiným zásluhu o zprávu, již (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
