Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 1
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.
MALÝ KABINET V TUILERIÍCH.

Opusťme Villeforta na pařížské silnici, po níž, díky trojnásobnému zpropitnému, žene se tryskem, a projděme dvěma či třemi salony v Tuileriích, až vnikneme do malého kabinetu se sklenutým oknem, který je dobře znám jako oblíbený kabinet Napoleonův, Ludvíka XVIII. a Ludvíka Filipa.

Zde, v tomto kabinetě, u ořechového stolu, jejž si byl přivezl z Hartwellu a jejž, jak to bývá zvykem vznešených osob, zvláště si oblíbil, seděl král Ludvík XVIII. a poslouchal dosti povrchně padesáti až dvaapadesátiletého muže šedých vlasů, aristokratické tváře a bezvadného úboru, čině si při tom poznámky na okraji svazku Horáce, Gryphiova vydání, dosti nesprávného, jakkoli ceněného, jež bylo příčinou mnoha důvtipných filologických poznámek Jeho Veličenstva.

„Pravíte tedy, pane?“ tázal se král.

„Že jsem nanejvýš znepokojen, sire.“

„Skutečně? Viděl jste snad ve snu sedm krav tučných a sedm krav hubených?“

„Ne, sire, neboť to věstilo by nám pouze sedm let úrody, a sedm let hladu, a za krále tak prozíravého, jako je Vaše Veličenstvo, není se hladu co báti.“

„O jakou tedy jinou metlu jde, drahý Blacasi?“

„Sire, domnívám se, mám důvody domnívati se, že na jihu schyluje se k bouři.“

„Nuže, drahý vévodo,“ odpověděl Ludvík XVIII., „myslím, že jste špatně informován; já naopak vím určitě, že na té straně je velmi krásné počasí.“

Ačkoli duchaplný muž, Ludvík XVIII. miloval přece laciné vtipy.

„Sire,“ pravil pan de Blacas, „nemohlo by Vaše Veličenstvo – byť i jen pro uklidnění věrného služebníka – poslati do Languedocu, do Provence a do Daufinátu bezpečné lidi, kteří podali by mu zprávu o smýšlení těch tří provincií?“

„ Coaimus surdis ,“ odvětil král, čině si stále poznámky do svého Horáce.

„Sire,“ odpověděl dvořan usmívaje se, aby se zdálo, že rozumí hemistichu Venušina básníka, „Vaše Veličenstvo může míti dokonale pravdu, spoléhajíc na klidného ducha Francie, ale myslím, že já nemýlím se tak naprosto, obávaje se nějakého zoufalého pokusu.“

„S čí strany?“

„Se strany Bonapartovy, nebo aspoň jeho přívrženců.“

„Drahý Blacasi,“ pravil král, „překážíte mi v práci se svými strachy.“

„A vy, sire, nedáte mi spáti se svojí jistotou.“

„Počkejte, můj drahý; počkejte, napadá mi výborná poznámka k „ Pastor quum traheret “; počkejte, pak můžete mluviti dál.“

Zavládlo na okamžik ticho, během kterého Ludvík XVIII. činil si co nejdrobnějším písmem novou poznámku na okraji Horáce. Dopsav, zvedl se spokojeně jako ten, kdo domnívá se, že měl myšlenku, když vyložil myšlenku jiného, a pravil:

„Pokračujte, drahý vévodo. Pokračujte, poslouchám vás.“

„Sire,“ pravil Blacas, který na okamžik doufal, že vzbudí pro Villeforta zájem k svému užitku, „jsem nucen říci vám, že nejsou to jen bezpodstatné pověsti, pouhé liché řeči, jež mne znepokojují. Rozvážlivý muž, zasluhující si veškeré mé důvěry, jemuž svěřil jsem úkol bdíti nad jihem“ (vévoda zaváhal, pronášeje tato slova), „přijíždí poštou, aby mi řekl: Veliké nebezpečí hrozí králi. Přiběhl (...)

(......)