Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 1
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI.
KORSICKÝ LIDOŽROUT.

Při pohledu na tuto rozrušenou tvář Ludvík XVIII. prudce odstrčil stůl, za kterým seděl.

„Co je vám, pane barone?“ zvolal. „Zdáte se všecek rozrušen; měl by snad ten zmatek, to váhání nějaký vztah s tím, co říkal pan de Blacas a co mi právě potvrdil pan de Villefort?“

Pan de Blacas rychle pokročil k baronovi, ale hrůza dvořanova nedovolila pýše státníkově triumfovati; skutečně, za takových okolností bylo pro něho mnohem výhodnější, býti pokořen policejním prefektem, než pokořiti jej.

„Sire…“ pronesl baron zajíkavě.

„Nuže, co je?“ tázal se Ludvík XVIII.

Policejní ministr, podléhaje zoufalství, vrhl se k nohám Ludvíku XVIII., jenž ucouvl, svraštiv obočí.

„Promluvíte tedy?“ tázal se.

„Oh, sire, jaké strašlivé neštěstí! Jak jsem politováníhodný! Nikdy se neutěším!“

„Pane,“ pravil Ludvík XVIII., „poroučím vám, abyste mluvil.“

„Nuže, sire, usurpátor opustil ostrov Elbu 28. února a přistál 1. března.“

„Kde to?“ tázal se rychle král.

„Ve Francii, sire, v malém přístavu blízko Antibes, v Golfe-Juanu.“

„Usurpátor přistál ve Francii, u Antibes, v Golfe-Juanu, dvě stě padesát mil od Paříže, 1. března, a vy se tu zprávu dovídáte dnes, 3. března!… Eh, to není možné, pane: buď se vám dostalo falešné zprávy, nebo jste se zbláznil.“

„Bohužel, sire, je to až příliš pravda!“

Ludvík XVIII. v nevylíčitelném pohybu hněvu a hrůzy se vypjal, jako by nepředvídaná rána byla ho zasáhla do srdce i do tváře zároveň.

„Ve Francii!“ zvolal, „Usurpátor ve Francii! Což toho, člověka nikdo nehlídal? Ale kdo ví, kdo byl s ním ve spojení.“

„Oh, sire,“ zvolal vévoda de Blacas, „muže, jako je pan Dandré, nelze obviniti ze zrady! Sire, byli jsme všichni slepí a policejní ministr byl stižen všeobecnou slepotou, nic víc!“

„Avšak…“ pravil Villefort; leč zarazil se a ukloniv se, pronesl: „Ach, promiňte, promiňte, sire, moje horlivost mne unáší; račiž mne Vaše Veličenstvo omluviti.“

„Mluvte, pane, mluvte směle,“ oslovil ho král; „vy jediný předvídal jste tu událost, pomozte nám najíti nějaký prostředek proti ní.“

„Sire,“ pravil Villefort, „usurpátor je na jihu nenáviděn; zdá se mi, že odvážil-li se na jih, bylo by snadno, vzbouřiti proti němu Provenci i Languedoc,“

„Ano, ovšem,“ pravil ministr, „ale on postupuje Gapem a Sisteronem.“

„Postupuje, postupuje!“ zvolal Ludvík XVIII. „Cožpak táhne na Paříž?“

Policejní ministr zachoval mlčení, jež rovnalo se nejúplnějšímu přisvědčení.

„Myslíte, pane,“ tázal se král Villeforta, „že bylo by možno vzbouřiti Dauphinát jako Provenci?“

„Sire, mrzí mne, že musím říci Vašemu Veličenstvu krutou pravdu, ale smýšlení Dauphinátu daleko nevyrovná se smýšlení Provence a Languedocu. Horalé jsou bonapartisty, sire.“

„Je tedy dobře zpraven,“ zamumlal Ludvík XVIII. „A kolik má mužů s sebou?“

„Nevím, sire,“ pravil policejní ministr.

„Jakže, nevíte? Zapomněl jste se informovati o té okolnosti? Ovšem, nemá to veliké důležitosti,“ dodal král se zdrcujícím úsměvem.

„Sire, nemohl jsem se informovati; (...)

(......)