Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VIII.
FIRMA MORRELOVA.

Ten, kdo byl by opustil Marseilli před několika roky, znaje vnitřek Morrelova domu, a vrátil se tam v době, k níž jsme došli, byl by tam shledal velikou změnu.

Místo onoho dechu života, blahobytu a štěstí, jenž, abychom tak řekli, vane domem, kde se dobře daří, místo veselých tváří, ukazujících se za záclonami oken, místo zaměstnaných příručích, přecházejících po chodbách s perem za uchem, místo dvora, přeplněného balíky zboží a zvučícího křikem a smíchem zřízenců, byl by na první pohled shledal cosi smutného, mrtvého. V pusté chodbě a na prázdném dvoře zůstali z četných úředníků, kteří druhdy oživovali kanceláře, jen dva: jedním byl mladý, třiadvaceti až čtyřiadvacetiletý muž, jménem Emmanuel Raymond, jenž byl zamilován do dcery páně Morrelovy a zůstal při firmě přes to, že jeho příbuzní všemožně se snažili dostat ho odtamtud; druhým byl starý, jednooký pokladní příručí, zvaný Kokles, přezdívka to, kterou dali mu mladí lidé, oživující druhdy ten veliký, bzučivý úl, dnes téměř neobydlený, a která tak dobře a tak úplně nahradila jeho pravé jméno, že by se snad dnes ani neohlédl, kdyby tím jménem byl zavolán.

Kokles zůstal ve službách páně Morrelových a v postavení dobrého toho muže stala se zvláštní změna. Postoupil na stupeň pokladníka a zároveň poklesl na stupeň sluhy.

Proto však byl to přece stále týž Kokles, dobrý, trpělivý, oddaný, ale neústupný v počtech, jediném bodě, v němž byl by se postavil celému světu, ba i panu Morrelovi, a neuznávající než svou násobilku, již měl v malíčku, ať ji kdo obrátil na kteroukoli stranu a ať mu kladl jakoukoli léčku.

Uprostřed všeobecného smutku, jenž zachvátil Morrelův dům, jediný Kokles zůstal nepohnut. Nechť však se nikdo neklame: tato lhostejnost nepocházela z nedostatku citu, nýbrž naopak z neochvějné důvěry. Jako prý krysy opouštějí ponenáhlu loď, předem osudem odsouzenou k záhubě na moři, takže ve chvíli, kdy zvedne kotvu, je od těchto sobeckých hostí úplně opuštěna, právě tak, jak jsme již sdělili, celý ten zástup příručích a úředníků, kteří nacházeli ve výpravcově domě živobytí, opouštěl ponenáhlu kanceláře a skladiště. Než, Kokles viděl je všecky odcházeti, aniž jen pomyslil na to, uvažovat o příčině jejich odchodu; vše, jak jsme již řekli, přecházelo u Koklese v otázku cifer; od dvacet let, co byl u firmy Morrelovy, viděl, jak všecky platy vyřizují se ihned a s takovou přesností, že již ani nepřipouštěl, že by se ta přesnost mohla přerušiti a platy zastaviti, jako mlynář, mající mlýn, poháněný vodou bohaté řeky, nepřipouští, že ta řeka mohla by přestat téci. A skutečně, nenaskytlo se ještě ničeho, co by mohlo otřásti Koklesovou důvěrou. Posledního dne minulého měsíce bylo vše zapraveno s přísnou správností. Kokles objevil chybu sedmdesáti centimů, jíž dopustil se pan Morrel ve svůj neprospěch, a ještě téhož dne vrátil přespočetných čtrnáct sous panu Morrelovi, který přijal je s melancholickým úsměvem a uložil do téměř prázdné zásuvky, řka:

„Dobře, (...)

(......)