Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX.
PÁTÉHO ZÁŘÍ.

Tato lhůta, udělená zástupcem firmy Thomson a French ve chvíli, kdy se toho Morrel nejméně nadál, zdála se ubohému výpravci jedním z oněch návratů štěstí, jež člověku oznamují, že osud se konečně unavil pronásledováním jich. Ještě téhož dne sdělil, co se mu přihodilo, své dceři, ženě a Emmanuelovi a do rodiny vrátilo se trochu naděje, ne-li klidu. Na neštěstí však Morrel nebyl ve stycích pouze s firmou Thomson a French, jež okázala se k němu tak ochotnou. Jak sám pravil, v obchodních záležitostech má člověk dopisovatele, ale ne přátele. Uvažoval-li o tom, nechápal ani velkomyslného jednání pánů Thomsona a Frenche vůči němu; vysvětloval si je jen moudře sobeckým rozhodnutím, k němuž ta firma asi došla: Je lépe podporovati muže, jenž je nám dlužen skoro tři sta tisíc franků, a dostat těch tři sta tisíc franků po třech měsících, než urychlit jeho zkázu a mít z celého kapitálu jen šest nebo osm procent.

Na neštěstí však, buď z nenávisti nebo ze zaslepenosti, neuvažovali tak všichni obchodní spojenci Morrelovi a někteří naopak pojali rozhodnutí zcela opačné. Směnky, Morrelem podepsané, byly tedy pokladně předloženy s úzkostlivou přesností a díky lhůtě, Angličanem poskytnuté, byly Koklesem hotově zaplaceny. Kokles tedy setrvával ve svém věšteckém klidu. Jedině pan Morrel s hrůzou viděl, že kdyby byl měl 15. vyrovnati padesát tisíc franků de Bovillových a 30. třicet dva tisíce pět set franků, půjčených na směnku, na jejichž zapravení – právě jako na pohledávku vězeňského inspektora – obdržel lhůtu, byl by od tohoto měsíce ztraceným člověkem.

Míněním celého marseillského obchodního světa bylo, že Morrel nemůže se udržeti pod ranami osudu, jež ho postupně stíhaly. Vzbudilo tedy veliký údiv, když koncem měsíce bylo vše zapraveno s obvyklou přesností. Přes to však důvěra se lidem nevrátila a zastavení platů nešťastného výpravce bylo jednohlasně odloženo nakonec příštího měsíce.

Celý měsíc uplynul Morrelovi v neslýchané námaze, shromáždit všecky prostředky. Druhdy jeho směnka, splatná kdykoli, byla přijímána s důvěrou, ba hledána. Morrel snažil se předati směnku, splatnou za devadesát dní, a našel všecky banky zavřeny. Na štěstí měl Morrel ještě několik pohledávek, s nimiž mohl počítati; pohledávky ty se mu sešly, Morrel byl tedy ještě s to, dostáti svým závazkům, když nadešel konec července.

Zástupce firmy Thomson a French nebyl viděn v Marseilli po druhé; den či dva po návštěvě u Morrela zmizel; ježto pak setkal se v Marseilli pouze se starostou, inspektorem vězení a panem Morrelem, jeho návštěva nezanechala po sobě jiné stopy, než lhostejnou vzpomínku, již si na něho zachovali tyto tři osoby. Pokud se týká námořníků z Faraónu , zdá se, že našli nějaké místo, neboť zmizeli také.

Kapitán Gaumard, zotavený z choroby, jež zdržela ho v Palmě, vrátil se rovněž. Váhal jíti k panu Morrelovi; ten však dověděl se o jeho příjezdu a šel ho sám vyhledat. Dobrý výpravce zvěděl předem, z Penelonova vypravování, o kapitánově (...)

(......)