Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.
ITALIE. – SIMBAD NÁMOŘNÍK.

Začátkem r. 1838 byli ve Florencii dva mladí mužové příslušníci nejelegantnější pařížské společnosti, vicomte Albert de Morcerf a baron Franz d’ Épinay. Bylo mezi nimi ujednáno, že pojedou ztrávit masopust téhož roku do Říma, kde Franz, jenž od čtyř let obýval Itálii, měl sloužit Albertovi za cicerona.

Ježto pak není maličkostí, ztrávit masopust v Římě, zvláště záleží-li člověku na tom, aby nebyl ubytován na Lidovém náměstí nebo v Campo–Vaccino, psali otci Pastrinimu, majiteli hotelu de Londres na Španělském náměstí, žádajíce ho, aby jim vyhradil pohodlný byt.

Otec Pastrini odpověděl, že má k jejich disposici pouze dva pokoje s toiletním pokojíkem al secondo piano a že je nabízí za skrovný poplatek dvaceti franků denně. Oba mladí lidé přijali; Albert pak, chtěje využitkovati zbývajícího času, odejel do Neapole. Pokud se týká Franze, zůstal ve Florencii.

Když těšil se nějaký čas životem, jaký skytá město Mediciů, když se dosyta naprocházel v onom Edenu, zvaném Casine, když byl přijat skvělými florenckými hostiteli, pojal zvláštní úmysl, když již viděl Korsiku, kolébku Bonapartovu, jít se podívat i na Elbu, dlouhou Napoleonovu zastávku.

Jednoho večera odvázal tedy malou barchettu od železného kruhu, jenž poutal ji k livornskému přístavu, a ulehl, zabalen v plášť, na její dno, řka námořníkům prostě: „Na ostrov Elbu!“

Bárka opustila přístav jako mořský pták opouští hnízdo a druhého dne složila Franze v Porto-Ferrajo.

Franz prošel císařským ostrovem, sleduje všecky stopy, které tam obr zanechal, a pak odplul do Marciany.

Dvě hodiny potom, co opustil zemi, stihl ji zase a odebral se do Pianosy, kde, jak mu bylo řečeno, očekával ho ohromný lov červených koroptví.

Hon byl špatný. Franz zastřelil stěží několik hubených koroptví a jako každý lovec, jenž zbytečně se unavil, vstoupil do své bárky v dosti špatném rozmaru.

„Kdyby Vaše Excellence chtěla,“ pravil mu majitel bárky, „užila by krásné honby.“

„Kde to?“

„Vidíte tam ten ostrov?“ pokračoval člunař, ukazuje prstem k jihu na kuželovitou hmotu, vystupující z moře, zbarveného nejkrásnějším indigem.

„Nuže, co je to za ostrov?“ tázal se Franz.

„Ostrov Monte-Cristo,“ odvětil Livorňan.

„Ale nemám dovolení k honbě na tom ostrově.“

„Vaše Excellence ho nepotřebuje, ostrov je pustý.“

„Ach,“ divil se mladý muž, „pustý ostrov uprostřed Středozemního moře – to je podivné!“

„Ale přirozené, Excellenci. Ostrov ten je skalním útesem a na celém jeho povrchu není snad ani jitra orné půdy.“

„Komu patří ten ostrov?“

„Toskánsku.“

„A jakou zvěř tam najdu?“

„Na tisíce divokých koz.“

„Které se živí lízáním skal?“ pravil Franz s nedůvěřivým úsměvem.

„Ne, ale vřesem, myrtami a lentyškem, které rostou mezi skalami.“

„A kde přespím?“

„Na zemi v jeskyních, nebo v bárce v plášti. Ostatně, bude-li Vaše Excellence chtít, můžeme odplout hned po honbě; ví, že umíme v noci právě tak dobře s plachtami zacházet jako ve dne, a nebudeme-li mocí použít plachet, máme (...)

(......)