Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI.
PROBUZENÍ.

Když Franz nabyl opět vědomí, okolní předměty připadaly mu jako druhá část snu; zdálo se mu, že leží v hrobě, kam stěží vnikal, jako soucitný pohled, sluneční paprsek; natáhl ruku a ucítil kámen; usedl: viděl, že ležel na svém plášti, na velmi měkké a velmi vonné vrstvě vřesu.

Všecky vidiny zmizely a jako by sochy byly pouhými stíny, vyšedšími za jeho spánku ze svých hrobů, rozprchly se při jeho probuzení.

Učinil několik kroků k bodu, odkud vnikalo světlo; po rozčilujícím snu následoval klid skutečnosti. Viděl, že je v jeskyni, přiblížil se k otvoru a klenutými dveřmi uzřel modré nebe a azurové moře. Vzduch i voda zářily v paprscích ranního slunce; na břehu seděli námořníci v hovoru a smíchu; na deset kroků od nich zakotvená bárka půvabně se houpala na vlnách.

Tu vdechoval chvíli svěží vánek, jenž ovíval mu čelo; naslouchal slabému šumu vlny, která narážela, na pobřeží a zanechávala na skalách pěnovou krajku, bílou jako ze stříbra. Tu oddal se bez uvažování, bez myšlenky božskému kouzlu, spočívajícímu ve věcech přírody, zvláště procitneme-li z fantastického snu. Pak ponenáhlu tento vnější život, tak klidný, tak čistý, tak veliký, uvedl mu opět na mysl nepravděpodobnost jeho spánku a vzpomínky počaly se vraceti do jeho paměti.

Upamatoval se na svůj příjezd na ostrov, na své uvedení k náčelníkovi podloudníků, na podzemní palác plný nádhery, na výtečnou večeři a na lžičku hašiše.

Leč vůči této skutečnosti jasného dne zdálo se mu, že je to nejméně rok, co udaly se všecky ty věci – tak živě vystupoval ten sen v jeho mysli a takové důležitosti nabýval v jeho duchu. Také mu jeho obrazotvornost občas vykreslila některou z vidin, jež vyzlatily svými polibky jeho noc, předvádějíc mu je buď sedící mezi námořníky, nebo jdoucí po skále, nebo houpající se v bárce. Jinak měl hlavu úplně jasnou a tělo dokonale odpočaté; žádná tíže v mozku, naopak, jistý příjemný pocit v celém těle, větší než kdy jindy schopnost, přijímati vzduch a slunce.

Přistoupil tedy vesele k svým námořníkům:

Jakmile ho spatřili, vstali a člunař k němu přistoupil.

„Urozený Simbad,“ pravil mu, „nám uložil, abychom Vaší Excellenci vyslovili jeho hlubokou úctu a abychom jí vyjádřili jeho politování, že nemohl se s ní rozloučiti. Doufá však, že ho omluvíte, až zvíte, že velmi naléhavá záležitost ho odvolala do Malagy.“

„Tak tedy je to opravdovou skutečností, drahý Gaetano!“ pravil Franz. „Existuje tedy muž, který přijal mne na tomto ostrově, který dal mi královského pohoštění a pak zmizel za mého spánku?“

„Existuje tak jistě, jakože tamto vidíte jeho malou yachtu, vzdalující se plnými plachtami, a že, bude-li vám libo použít svého dalekohledu, poznáte nepochybně svého hostitele mezi jeho mužstvem.“

Při těch slovech Gaetano vztáhl ruku směrem k malé lodi, mířící k jižnímu výběžku Korsiky.

Franz vyňal dalekohled, nasadil si jej k oku a namířil jím k udanému místu.

Gaetano se nemýlil. Na zádi lodi stál tajemný cizinec obrácen k němu a drže rovněž (...)

(......)