Alexandre Dumas
překlad: Ema Horká

HRABĚ MONTE CHRISTO 2
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.
ŘÍMŠTÍ BANDITÉ.

Druhého dne Franz probudil se první a probudiv se, ihned zazvonil.

Zvuk zvonku ještě se chvěl, když otec Pastrini dostavil se osobně.

„Nuže,“ pravil hostinský, triumfuje a nečekaje ani na Franzovu otázku, „tušil jsem to dobře včera, Excellenci, když nechtěl jsem vám nic slíbiti; začali jste se pozdě starat, v Římě není již ani jediného kočáru – rozumí se pro poslední tři dny.“

„Ano,“ odtušil Franz, „právě pro ty, kdy je absolutně nezbytný.“

„Co je?“ tázal se Albert, vstupuje. „Není kočáru?“

„Tak jest, milý příteli,“ odvětil Franz, „uhodl jste naráz.“

„Nu, to vaše věčné město je pěkné město!“

„To jest, Excellenci,“ namítl otec Pastrini, který si přál zachovati vůči svým cestovatelům důstojnost hlavního města křesťanského světa, „to jest, kočáru nelze dostat od neděle ráno do úterka večer, ale do té doby dostanete jich padesát, chcete-li.“

„Ach, to už něco je!“ zvolal Albert. „Dnes máme čtvrtek; kdo ví, co se může stát do neděle!“

„Stane se, že přijede deset až dvanáct tisíc cizinců,“ odvětil Franz, „a tím bude nesnáz ještě větší.“

„Příteli,“ prohodil Morcerf, „těšme se přítomnosti a nezachmuřujme si budoucnosti.“

„Snad aspoň dostaneme okno?“ tázal se Franz.

„Kam?“

„Nu, na Corso přece!“

„Okno! Ach, Bože, kdepak!“ zvolal otec Pastrini. „Nemožno! Naprosto nemožno! Bylo ještě jedno v pátém poschodí paláce Dorie a to si najal jistý ruský kníže za dvacet zecchin denně.“

Mladí mužové užasle na sebe pohlédli.

„Nuže, můj drahý,“ pravil Franz Albertovi, „víte, co by bylo nejlepší? Kdybychom šli ztrávit karneval do Benátek. Nenajdeme-li tam povozu, najdeme tam aspoň gondolu.“

„Ach ne, to ne!“ zvolal Albert. „Umínil jsem si spatřit karneval v Římě a musím jej vidět, kdybych měl vystoupit na chůdy!“

„Hleďme, to je výborný nápad,“ zvolal Franz; „zvláště k zhasínání moccolettů; přestrojíme se za upíry nebo za obyvatele Land a budeme mít báječný úspěch.“

„Jejich Excellence přejí si tedy vozu až do neděle?“

„Což, u kata, myslíte, že budeme běhat po římských ulicích pěšky jako exekutoři?“ pravil Albert.

„Spěchám vykonat rozkazy Jejich Excellenci,“ pravil otec Pastrini; „upozorňuji je však předem, že vůz bude je státi šest piastrů denně.“

„A já, drahý pane Pastrini,“ odvětil Franz, „já, který nejsem milionářem jako náš soused, upozorňuji zase vás, že vzhledem k tomu, že jsem v Římě již po čtvrté, znám ceny povozů ve všední dny, v neděli i ve svátek. Dáme vám dvanáct piastrů na dnešek, zítřek i pozítří, a vy budete z toho mít ještě velmi pěkný zisk.“

„Ale Excellenci…“ pravil otec Pastrini, pokoušeje se o námitky.

„Jděte, drahý hostiteli, jděte,“ vskočil mu Franz do řeči, „nebo sám ujednám cenu s vaším affettatore, který je i mým; je to můj starý přítel, jenž mne už za svého života okradl o hodně peněz a jenž, doufaje, že mne ještě o hodně okrade, spokojí se menší cenou, než jakou nabízím vám; přijdete tedy o přebytek a budete tím sám vinen.“

„Neobtěžujte se tím, Excellenci,“ odvětil otec Pastrini s (...)

(......)